Německé a ruské současné umění (3.-6.12.)

Umělecká agentura (nebo jak to přeložit) Art-Kvadrat, se kterou jsem pracovala na jazzovém festivalu si usmyslela uspořádat otevřený seminář o neoficiálním ruském a německém umění, zrovna v nejchladnější den, který tady zatím byl.

Nikdy se mi tak moc nechtělo jako ve čtvrtek 3.12., když jsem vstala v 6 ráno a na teploměru za oknem bylo -22 a já jsem v 8 měla být na nádraží abych vyzvedla u vlaku dvě němky – Andreu a Julii. Jednu performerku a druhou uměnovědku. Jak jsem byla ráda, že jsem uvízla v zácpě v teplém autobuse :-)
Němkám jsem dělala průvodce a překladatele. První den měly workshop u organizace MPD (mládežnické hnutí za ochranu práv), na workshop přišla skupina asi 10ti němců, takže celá akce byla rusky a německy. Večer nás němci vzali do čajovny, kam jsme přišli všichni totálně utahaní ( ono se to nezdá, ale celý den běhat po městě a neustále přecházet z -22 do +20ti člověka docela vyčerpá). Na další dva dny byl na programu samotný seminář, který probíhal v místním domě mládeže. Jako další hosté přijeli Kyril a Kyril z Treťjakovské galerie z Moskvy. Kyril, který přijel první byl sympaťák a hodně toho věděl, takže si s holkama padli do noty a po večeři chtěli jít pít. To jim ovšem ředitel Art-Kvadratu zatrhnul, že prý Kyril má zítra vystupovat na semináři, tak žádné pití – když jsme se loučili, měl Kyril tak smutný obličej, že by se nad ním i tovaryš Stalin smiloval. Náš ředitel je kapitola sama pro sebe, když pracuje je na zabití, když nepracuje je fajn. Bohužel já se s ním vždycky potkávám při pracovních příležitostech.
Na ulici jsme náhodou potkaly moji kamarádku z Německa ještě s jednou francouzskou a mongolkou a společně jsme si šly koupit něco k pití a pak poseděly u Andrei a Julie v bytě. Na sobotu jsem dostala speciální úkol vymyslet pro němky program na dopoledne a ve 4 s nimi pak přijít do domu mládeže. Samozřejmě jako správné ženy, jsme se vydaly na centrální tržnici za nákupy a trochu jsme se zasekly u ochutnávání všech místních dobrot, které místní bábušky prodávají. A samozřejmě jsme pak přišly pozdě. Ještě štěstí, že mi ředitel nemohl vynadat. Půjčila jsem mu na seminář notebook :-)
Mezitím přijel druhý Kyril, který toho taky hodně věděl, ale nebyl tak sympatický.
Večer jsme setkaly s místními voroněžskými moderními umělci (opravdu ruské moderní umění potřebuje pozdvihnout, protože to co nám předvedli bylo na úrovni mateřské školky). Nechala jsem jim pak němky napospas a odjela domů. V neděli byl kulturní den, byli jsme na návštěvě u voroněžského malíře Kambalina. Když jsem němkám vysvětlovala, že když v Rusku budete malovat akvarely, domečky, krajinky a kláštery, budete uznávaným umělcem, nechtěly mi věřit. Pro jistotu si to ověřily u Kyrila, který jim to absolutně popřel. A když jsme pak přijely ke Kambalinovi, zůstaly stát jako solné sloupy – ano, Kambalin maluje krajinky, akvarely a kláštery – je to uznávaný voroněžský umělec...
Pak jsme jeli do kanceláře Art-Kvadratu, kde ředitel nachystal něco jako malou výstavu dalších „umělců“. Snad jediná schopná věc, co se mi tam líbila, byla soška voroněžského válečného slona, která byla udělaná z drátků, nýtků, šroubků a plíšků. Pak následovalo dvouhodinové mučení v muzeu umění a nakonec v galerii „moderního umění“ Chlam (v překladu – staré nepoužívané věci), která ve Voroněži funguje jako jediná svého druhu. Jediná pozitivní věc v galerii byla večeře a Andreina performance, když strhla ze zdi dřevěnou konstrukci jednoho z umělců a rozlámala ji na malé kousky. Tvrdila, že to byla reakce na to, že návštěvníci nerespektují umění, ale já si myslím, že to bylo proto, že se jí to nelíbilo :-)
Holky němky pak večer odjely, byly fajn. Bála jsem se ze začátku, že na jejich angličtinu nebudu stačit, ale bylo to v pohodě.