Ve škole (8.12.)

Zazvonil telefon a na druhém konci byla jakási Julie. Studentka, která se angažuje úplně do všeho a hlavně do práce dobrovolníků. Prosila mě, jestli bych nemohla začít spolupracovat s voroněžskou školou doplnitelného vzdělání. To brzo, říkala jsem si, teď když mi zůstaly tři týdny. Ale souhlasila jsem.

Škola doplnitelného vzdělání je unikátní školou, která je svého druhu v Rusku jenom jedna. Je to škola, kde se děti během základní docházky (12 tříd) učí řemesla. Vzdělání je bezplatné a ve Voroněži tuto školu navštěvuje okolo 5 tisíc žáků. V prvních letech si mohou vyzkoušet obor jaký chtějí a mohou mezi nimi volně přecházet a v posledních dvou letech se specializují na vybraný obor. Po tom co udělají závěrečnou práci obdrží diplom jako specialisté ve svém oboru. Obory jsou různé – od modelářství, řezbářství a keramiky, přes textilní design, krajkářství a malbu až po programování.
Učitelé v této škole jsou na svou práci patřičně hrdí, zvláště paní ředitelka, která je velkou fanynkou Putina a o Medvěděvovi mluví vždy s mateřskou láskou. Byla zvolena učitelem roku a je také členkou městského zastupitelstva, proto taky odsud tečou do školy peníze a vzdělání je bezplatné.
První setkání (o týden dřív) bylo dost rozpačité, protože bylo kolem -16ti a já jsem přišla nabalená jako sněhulák. Ve škole mě přivítala Světlana, která mladé dívky učí jak si udržet image (v tomto je taky její výuka unikátní – holky se učí dobrým mravům, jak se správně oblékat, konverzaci, cizím jazykům atd.. dost mi to připomíná vzdělávání dvorních dam někdy ke konci středověku). A protože Světlana učí to co učí, je samozřejmě velice stylová, stejně jako všechny její kolegyně, které dodržují dress-code, tzn. kostýmky, podpatky, make-up atd. atd. Zase jsem si jednou připadala jako strašidlo. Ale paní ředitelce se to líbilo, tak jsme se domluvily, že jim udělám prezentaci českého školství na setkání učitelů.
Setkání učitelů bylo o týden později, takže jsem našla i trochu času se na ně připravit a když jsme se pak měly se Světlanou setkat, málem mě nepoznala :-) ano, i já jsem dodržela jejich dress-code – tzn. podpatky, make-up a oblečení v ruském stylu. Paní ředitelka se na mě nemohla vynadívat a několikrát veřejně prohlásila před celým osazenstvem, jaká že to tu sedí krásná děvuška z Čechoslovakii :-)
Na setkání učitelů byli všichni učitelé z této školy, zástupci soukromých firem, které se školou spolupracují a čestní hosté z městského zastupitelstva (dumy). Prezentaci jsem zvládla, obdržela jsem ohromný potlesk a několik pozvání na návštěvy. Ještě že už nemám na ty návštěvy čas, protože dodržovat dress-code v tomhle počasí, když jsou chodníky zamrzlé jak zrcadlo, je krajně nepohodlné.
Zvláště pak pokud se jako já domluvíte s kamarádkou z Německa, že jí uděláte fotky fotbalového týmu pro německé noviny a trénink týmu je hned po prezentaci. Když jsem v téhle maškaře přišla do sportovní haly, kde byl trénink ženského univerzitního týmu, Heidi se začala strašně smát a zeptala se mě jestli jsem nezapomněla co jdu fotit. Nicméně fotky se povedly a redaktor novin byl prý příjemně překvapený, takže příště až půjdu fotit sport, beru si podpatky :-)