Kde jsem to vlastně přestala... (15.4. – 23.4)

Od posledního článku uběhla sice nějaká doba, ale nijak extra dlouhá. I přesto se mi ale zdá neuvěřitelné, že se mezitím stihlo stát a přihodit tolik věcí.

Takže:

Vystěhovaly jsme se z domečku. Velmi rychle. Asi za 1,5 hodiny. Ano, tak dlouho trvá vystěhovat třípokojový dům i s odmontováním poliček.

K rychlému útěku mě nakonec přesvědčila moje šéfová – prý z bezpečnostních důvodů. Nejspíš měla pravdu, protože situace s naším domácím začala být dost vypjatá. Vymyslel si, že prý jsme mu daly málo peněz a že už jsme v domě o dva dny dýl a že chce ještě 2000 rublů a začal nám vyhrožovat a vydírat nás. Nakonec na nás zavolal „údajně“ policajty – údajně proto, že Anya, která vzala telefon, po ukončení hovoru zavolala policajtům zpátky a ejhle na druhém konci se ozval nějaký obchod s elektronikou.

Tak jsme utekly... Věci jsme na dva dny složili v práci v kanceláři (ohromné množství věcí si zřejmě dokážete představit, když spolu bydlí tři holky) a po víkendu jsme se nastěhovaly do nového bytu.

Nový byt je pro nás akorát, taky třípokojový a jen o jednu zastávku dál. Dům je hned vedle Dinamo parku (což je perfektní pro Heidi, která chodí běhat) ve čtvrti Берёзовая Роша (Březový hájek – skoro jako Břízky u nás v Mikulčicích). Od zastávky to sice máme do bytu asi 12min chůze, ale zato po cestě máme malinký trh, staví tam dřevěný kostel a dům je na konci ulice, takže božský klid. Byt je v přízemí a přímo pod oknem mého pokoje je malá stříška, kam chodí rády odpočívat místní kočky (někdy jich tam napočítám i 10) a taky máme k bytu malou zahrádku před domem. Byt je sice docela starý, ale zato naše paní domácí je parádní ženská. Je jí kolem 40ti a je taková bodrá a veselá. Na začátku, když jsme se stěhovaly, nám slíbila, že vymění plynový sporák – což taky udělala. A taky nechala vyměnit příšerně rezavé trubky v koupelně, které příšerně smrděly. Dohodly jsme se předběžně na nájmu na jeden rok a pomalu (opravdu pomalu) si začínáme byt přizpůsobovat k obrazu svému. Hlavní věc ale je, že k nám už nechodí žádní opilí lidi a nikdo nám nevyhrožuje. Člověk by si dřív ani nevšiml, jak důležitý je pocit prostě přijít domů a jít klidně spát, protože nepočítáte s tím, že kolem půlnoci k vám přijde nějaký opilec nebo vám někdo bude volat.