Opět do Divnogorye (25.4. – 28.4.)

V pondělí odpoledne nadešla chvíle, na kterou se někteří naši noví dobrovolníci hrozně těšili – odjezd do Divnogorye...

Zavazadla jsme poslali napřed autem a sami odjeli električkou. Po cestě se nic zvláštního nestalo, jen jsme potkali bábušku, která mluvila anglicky (šance potkat někoho takového je myslím jedna ku milionu).

Pro dobrovolníky jsme pronajali tradiční vesnický (čili pro ně exotický) domek, bez vody a bez plynu, ale zato útulný, čistý a s pecí. Byl to jediný solidní domek v celé vesnici – na hledání bydlení pro dobrovolníky jsem si opravdu dala záležet.

Domeček se dobrovolníkům myslím líbil a pomalu si zvykají, jen chudák Jessica, když viděla záchod (klasická kadibudka) tak vytřeštila oči, nemohla popadnout dech a zmohla se jen na: „Ok... ok... to bude v pohodě, nebudu dělat paniku... nebudu dělat paniku...!“

Hned druhý den jsme na exkurzi potkali jedovatou zmiji, ale naštěstí nikoho nepokousala. Třetí den jsme se vydali do blízkého města Liski na trh a čtvrtý den šli dobrovolníci do práce a já jsem odjela zpátky do Voroněže.

Po příchodu do práce mě čekalo překvapení. Všichni už věděli co se stalo na Mašmetě. Náš ruský průvodce Vitalij, který s námi absolvoval dobrodružství na Mašmetě, totiž o naší příhodě napsal článek na svůj blog (později přeložím a taky dám na blog). A ten článek otiskli v novinách. V nejčtenějších novinách ve Voroněžské oblasti. Takže jsem teď velice známá, protože tam napsali doslova: „Pavlina, děvuška iz Čechii...“

Tím víc, že jsem opravdu jediná Češka ve městě. Už o mě ví i na univerzitě a posílají ke mně studenty. Tomu poslednímu, který přišel, bylo kolem 80ti a přinesl mi bonboniéru – prý má hrozně rád Čechy, protože za války pomohli přežít jeho matce a její sestře na útěku před Němci. Milá zkušenost... Mimochodem jsem na internetu našla učebnici češtiny, kterou napsala nějaká paní právě z Voroněžské státní univerzity – tolik chyb pohromadě jsem ještě neviděla – evidentně učebnici nekonzultovali s rodilým mluvčím. Bohužel jsem poslední dobou na svoje studenty neměla moc času, tak se zase musím vrhnout na četbu metodiky výuky jazyka... fuuuuuj...