Na dva dny do města (28.6.)

Paní ředitelka je hrozně fajn – domluvila mě a Nelye místa v muzejní dodávce, která jela v pondělí z Divnogorje do Voroněže (aspoň jsme ušetřily 130rublů za cestu). Takže jsme se po týdnu na vsi dostaly zase do civilizace. Ale byla to panečku jízda – než jsme najeli na dálnici (Rostov na Donu – Voroněž) připadala jsem si se zavřenýma očima, že jsem ve startující raketě. Dálnice pak byla překvapivě rovná s provozem asi jako u nás na D1 ve špičce. Ve městě pak přirozeně vedly moje první kroky do kanceláře na internet. Bez něho je občas v Divnogorje nuda. Pak jsem se měla sejít s Katyou. Ta na mě čekala u Natalye, která opožděně slavila narozeniny. Při této příležitosti se mi poštěstilo ochutnat tradiční slavnostní ruský pokrm zvaný „okružka“ – na malé kousky nakrájené čerstvé okurky, vařené brambory, vařené vajíčko a samozřejmě kopr, vše smíchané dohromady. Na talíři se pak vše zalije kvasem (světlým, nejlépe domácím) a vznikne z toho taková jakože polévka a ještě se vmíchá majonéza – no zní to šíleně, vypadá to šíleně, ale je to vcelku poživatelné. Pak jsme si otevřely láhev šampaňského a skoro do půlnoci jen tak seděly a povídaly.
Po cestě ke Katye domů jsme rozebíraly problematiku kožichů v Rusku a Katya mě zase krmila svýma úžasnýma historkama. Kromě toho, že mi tvrdila, že jí nějaká bábuška říkala, že v úterý má být 40°C (což bych jí v těchhle vedrech byla ochotná věřit) to byla tentokrát historka (a to prý založená na pravdě) o tom jak šla nějaká ženská sama potmě domů a za ní šli dva chlapi. Když přidala do kroku, oni přidali taky. Tak začala utíkat a zaběhla někde do vchodu. Chlápci ji minuli a ženská prý slyšela, jak se mezi sebou baví o tom, že ji ztratili a že měla být žrádlo pro norky. No kde ušetříte, tam ušetříte... Taky prý se dá v Rusku koupit lidské maso na trhu (to jí klidně budu věřit, protože v Rusku je možné všechno, že?) a já si začínám myslet, že je Katya už moc dlouho sama doma (předtím pracovala pro armádu jak jsem pochopila) nebo že moc pije...
Druhý den jsem pak zašla na rynok (trh) nakoupit nezbytné chybějící věci a hurá zpátky električkou mezi kopce. A samozřejmě se to neobešlo bez komplikací. Tedy já jsem odjela a dojela v pořádku. Malým překvapením bylo, že na jízdním řádu ve Voroněži byl vlak do Liski napsaný 17:23, ale odjížděl už 17:10. Ale Nelya, která měla jet zpátky se mnou se jaksi neozvala. A pak ani další 2 dny. A pak jen tak zavolala, že je „vsjo charašo“ (v pohodě) a kdy bude další hodina. Nechápu...