Různé události a zkazky (7.7.)

No hned první den (středa) dalšího „pracovního“ týdne začal dost stylově. Nejdřív ráno klasicky nepřišla Nelya (i přesto, že jsme byly domluvené). Když už jsem toho čekání a čumění do počítače měla tak akorát, podívala jsem se z okna a po zjištění, že je venku příjemné počasí jako stvořené na menší procházku, jsem se sbalila, že jdu na svou obvyklou obchůzku. Na schodech mě Nikolaj Sťepanovič zarazil, že nemám nikam chodit, prý bude pršet. Říkala jsem si, že to bude odhadem jako vždycky tak za dvě hodinky. Mýlila jsem se. Udělala jsem krok ze dveří a začalo. A jak už jsem několikrát psala – počasí tu prostě neumí být jen „normální“. Odnikud se přihnala příšerná průtrž mračen (aspoň jsem nemusela zalévat trávník) a největší kroupa, která mi dopadla na balkon měla skoro 2,5cm v průměru. No a pak už to vypadalo, že proprší celý den, takže mi nezbylo než si zase sednout za pc a pokračovat v překladech.

Bl(ééé)iny – jeden z mražených polotovarů, který se dá (stejně jako pelmeně) koupit téměř všude a jeho příprava netrvá dýl než 10min. Je to závitek z tenoučkého (2-3mm) lívancového těsta a uvnitř je náplň – stejně jako u pelmení píšou, že masová. Ovšem ta „masová“ náplň ze všeho nejvíc připomíná „masovou“ náplň brněnského burku. Samozřejmě se dělá ve více variantách. Jelikož zrovna nebyla po ruce žádná místní ženština, která by mě poučila jak takovou věc správně dostat ze stavu mraženého do stavu poživatelného, musela jsem se spolehnout na radu a pomoc Nikolaje Sťepanoviče. Spíš jsem si myslela, že se to bude vařit než smažit. Nikolaj Sťepanovič nalil na pánev kýbl olivového oleje (byl to skoro zázrak ho na trhu sehnat), který víc než mírně přepálil a pak do toho mrsknul 4 ještě zmrzlé závitky, oprskal celou kuchyň, včetně sebe i mě a závitky nechal volně připalovat. No žádný zázrak, bylo to příšerně mastné a chutnalo to jako závitky od číňanů u nás. Při dalším experimentování s ruskou kuchyní jsem ovšem zjistila, že když se to podusí třeba na zelenině, je to dokonce i poživatelné.

Ani jsem nevěděla, že moje jméno taky něco znamená (tedy kromě klasického nudného latinského překladu – a ten je jen pro Pavla tuším). V ruštině totiž Pavlin znamená páv. A to je taky důvod, proč mě tu nikdo neoslovuje správně – ti líní mě oslovují rovnou páve (Pavlin) a ti línější Paulina. Paní ředitelka je ovšem velmi uvědomělá a neustále všechny okolo napomíná, aby to vyslovovali správně. Až je mi z toho někdy trapně, protože já si její druhé jméno (otčestvo) nemůžu zapamatovat vůbec.
Zkoušela jsem pak najít ve slovníku i další jména, ale moc jich nebylo. Tak třeba Jula – to je káča (jako ta hračka) nebo neposeda.

Taky už mám toho nového souseda. Je to profesor v letech, antropologie nebo archeologie, nevím přesně (ale budu to muset zjistit protože, jestli archeologie, tak ho budu potřebovat), odhadem 60-65. Takový celkem ošklivý pán, který se se mnou vůbec nebaví (většinou je mu zatěžko odpovědět na pozdrav), v noci hrozně chrápe a se kterým se bohužel musím dělit o koupelnu. Včera tam nechal strašný svinčík. Používá můj toaletní papír a prostředek na mytí nádobí (kdybych ho nechala v kuchyni, tak ho budou používat úplně všichni) a myslím, že ty zubní kartáčky si pro jistotu odstěhuju zpátky do pokoje. Jak jsem na začátku psala, že ta koupelna nebyla tak špinavá, tak to se ukázalo být pouhou mojí domněnkou. Aktivně jsem se jala umývat zem v pokoji a když už jsem měla ten hadr v ruce, vzala jsem to i s koupelnou. Ne že bych chtěla tak dopodrobna vypisovat jaká jsem čistotná a pořádná ;-), ale má to svůj důvod. Poté, co jsem s vervou ženy v domácnosti z televizní reklamy nakráčela do koupelny a svůj bystrý zrak, zaměřující všechnu špínu a bakterie (Mr. Proper stál určitě hned vedle mě), nasměrovala pod vanu, myslela jsem, že omdlím (obávám se, že Mr. Proper omdlel zcela určitě). Pod vanou nejen že byl nametený takový ten klasický stavební svinčík, co zůstane po rekonstrukci (prach, kousky omítky, zbytky těsnící pěny atd.), ale dále se zde nacházela krabička od cigaret, krabička od sirek a jako bonus použitá intimka. Tím pádem jsem zde v této budově s jakýmkoliv úklidem nadplán skončila - nechci najít nic dalšího!