Prvni dny

Voroněž je na první pohled docela dost rozbité a špinavé město, ale čím víc se tady člověk začne rozhlížet, zjistí, že to není tak strašné. Je tu hodně opravených a velmi sympatických parčíků s fontánami a sochami. A když se vydáte správným směrem, dostanete se do hezčích částí města. To, že bydlíme v té horší části na docela velkém sídlišti jsme bohužel zjistily až po dvou dnech.
Hned první den přišla na návštěvu Natalya, u které jsme původně měly bydlet – velmi sympatická paní, učitelka angličtiny, která se o nás starala jako o vlastní. Večer jsme byly pozvané na party k nějaké kamarádce mojí koordinátorky. Bohužel kamarádka mluvila pouze rusky a španělsky a zbytek osazenstva tvořili studenti ze španělsky mluvících zemí. Musím přiznat, že můj kurz španělštiny vzal za své. Za celý večer jsem použila pouze jednu španělskou větu (No tengo marijuana – nemám marihuanu). Z večírku jsme se vracely taxíkem, který tu vyjde jen o velmi málo levněji než u nás a po cestě jsme si dostatečně užily děr a výmolů na zrušených tramvajových kolejích, které místy zalili betonem a jinde jim asi nevyšel. (tramvaje tu zrušili prý docela nedávno, cca před 10ti lety, ale přesnou dobu nám nikdo nedokázal říct). Během večírku se mi podařilo vytáhnout z mojí koordinátorky víc info o mém pobytu, ale asi to s ní bude těžké, je docela zvláštní člověk – neustále vypadá dezorientovaně a taky často zapomíná. Každopádně v muzeu v Divnogorje budu sama a skoro nikdo tam neumí anglicky :-D ale jen 3 měsíce, pak se vrátím do Voroněže. A ředitel muzea prý byl v Mikulčicích na výletě.
Moje hostitelka Katya, u které bydlím, je velice příjemná a hrozně jí chutná špendlíkovice, kterou rusky nazývá „samagon“. Trpí chronickou nespavostí, takže většinou vysedáváme do noci a klábosíme a moje angličtina se prudce zlepšuje :-) Nejhorší na tom je pak vstávání na hodiny ruštiny (mám opravdu rychlokurz – učebnice za 1 týden), ale naštěstí mám chápavou učitelku (Taťjana Ivanovna je docela nacionalistka, proto když se mě ptala na hokej, zapřela jsem všechno co šlo a ona se hrozně divila, že nevím, že jsme porazili Rusko:-).
Po hodinách ruštiny následuje většinou volno, které nelze strávit jinak, než průzkumem města nebo seznamováním se s ostatními dobrovolníky a jejich známými a známými jejich známých... Musím říct, že Rusové jsou dost komunikativní a pohostinní. A taky zvědaví - každý chce vědět co tu dělám a jak dlouho tu budu. Po tom, co jim odpovím, že půl roku, na mě většinou vyjeveně hledí a pronesou něco v tom smyslu, že je to hodně dlouho (přitom ostatní dobrovolníci jsou tu daleko dýl).
Bydlení ve Voroněži je docela fajn, ale občas má svoje mouchy. Překvapení pro nás byly záležitosti ohledně vody. Nejen že na sídlišti z kohoutku neteče pitná voda (tu musíme kupovat), ale po 23hodině navíc vypínají vodu úplně a aby toho nebylo málo, v úterý vypnuli na 2 týdny teplou vodu kvůli nějakým údržbám (dělají to prý každý rok, ale zrovna teď se docela ochladilo). Zajímavou záležitostí ve městě je místní doprava – jezdí tu maršrutky (minibusy nebo spíš dodávky pro cca 10 lidí, za 8rublů a nerychlejší možnost), autobusy (menší a větší, za 7 rublů, v dopravní špičce trvá cesta docela dlouho) a trolejbusy (ty dokonce řídí i ženy, za 8 rublů a taky vcelku rychlé). Rozdíl v ceně je pak když cestujete z města ven a zase zpátky, za cestu ven zaplatíte standardních 7 nebo 8 rublů, ale když chcete jet zpět do centra, lístek může vyjít až na 17 rublů (1rubl = 0,65kč nebo tak nějak). Jak jinak Rusové jezdí jako prasata, nedávají přednost, nikoho před sebe nepustí a semafory tu mají pouze informační charakter.
Stejně jako na silnici se chovají i ve frontách, kdy prý občas dojde i na potyčky a pokud člověk nemá ostré lokty, může třeba ve frontě na lístek kde je 7 lidí čekat i hodinu a půl (jako já v Brjansku). Lístek na vnitrostátní vlak lze zakoupit pouze s pasem a to prý kvůli tomu, aby zamezili obchodování s lístky na černo. Ale teď to prý berou spíš jako ochranu před teroristy. Co se týká politiky, zatím moc nevím. Na ulici jsou k vidění trička s nápisy „I´m from Dagestan!“ a je to prý oblíbená turistická oblast... tak nevím, jestli si ze mě nedělají blázny, ale říkalo to víc lidí nezávisle na sobě.
A nesmím zapomenout na jídlo – vynikající záležitost!! Hodně zeleniny, často olivová majonéza, jen skoro do všeho dávají kopr, ale chutná to výborně. A taky jí hodně sladké. Pořád se cpou nějakým sladkým pečivem, sušenkama a zmrzlinou a mnozí nedokáží pochopit, že sladké moc nemusím. A když jsme si namíchaly juice s vodou dívali se na nás jako na vrahy. A taky hodně kouří, vždy a všude a pořád...