Do Ruska!

Do Ruska
co víme kam nás osud zavane
do Ruska
to se mi doufám nikdy nestane
do Ruska
to bych si ze všeho nejvíc nepřál

Přesně tak to zpívají Buty... a ačkoliv jsem píseň nikdy neslyšela v jejich podání, začíná se mi stávat důvěrnou známou, neboť mi ji mnoho lidí zanotovalo ihned potom, co jsem jim prozradila kam se tentokrát chystám. Ale s textem absolutně nesouhasím, protože tam jedu dobrovolně a protože se tam těším :-) Slovo dobrovolně má v tomto případě význam větší než se zdá - jedu totiž pracovat jako dobrovolník v rámci programu Evropské dobrovolné služby. Náplní práce by měl být projekt na ochranu životního prostředí v muzeu v Divnogorje (cca 4h cesty od Voroněže). Co konkrétně budu dělat v podstatě nevím, protože informace, které přicházejí od koordinátorky z Ruska jsou povětšinou docela kusé...
Aby to nebyla jen tak obyčejná a jednoduchá cesta, rozhodly jsme se, že pojedeme vlakem... čeká nás 2000km, 3 dny cesty a doufáme, že jen 3 přestupy...