Další zážitky z města (z 21.6.)

Po týdnu tady jsem začala trochu vstřebávat místní kulturu a po týdnu, co jsem se trochu usadila, mě čekal další přesun.
Především jsem absolvovala popříjezdové školení, které probíhalo v sobotu a v neděli. Většinou se jednalo o orientaci ve městě (pro mě už hračka), kulturním šoku (ten u mě asi přijde příští týden) a nějaké docela stupidní úkoly pro děti školního věku (ale pro skupinu nově příchozích amerických studentů někdy až moc – nemám proti nim nic, ale tihle jsou fakt trochu na hlavu).
Během školení jsem se seznámila se skupinou lidí, kteří byli buď cizinci nebo rusové, kteří dlouhodobě pobývali v cizině. Nejčastěji asi jezdí do Spojených států, jen mi přišlo trochu divné, že většina z nich má docela strach mluvit na ulici anglicky. A když už musí, tak to dělají tak aby je nikdo jiný neslyšel.
Co se týká místních zvyklostí, byla jsem například poučena, že ptát se na věk je krajně neslušné. Nebo že je normální, že ruce si tu mezi sebou podávají jen muži.
Dále mám několik nových poznatků o dopravě. Tentokrát z pozice pasažéra v autě. Po této zkušenosti si myslím, že nikdo na západ od Ruska (možná kromě Ukrajinců) si nedokáže v plném slova smyslu uvědomit, co to znamená používat auto. Měla jsem tu čest svézt se z rodilým Voroněžanem. Saša (Katyin kamarád) nás pozval osprchovat se k němu domů a po týdnu bez teplé vody jsme byly s Katyou (u té jsem ve Voroněži bydlela) rády – i když já jsem později při pohledu na koupelnu začala litovat – pro ty kdo ví – jako u našeho strýca Janka, pro ty kdo neví – jako u našich cikánů po 30ti letech.
Zpět k autům: rusové své vozy využívají opravdu naplno. Auto má přece plynový pedál, což znamená, že jej používají - bohužel pro mě – až na podlahu a to pokaždé, když je to možné. Stejně zacházejí i s brzdou. A od čeho je v autě volant? No přece aby se s ním točilo. Každopádně teď už vím, že i se starou Ladou (rok odhaduju mezi 1985 a 1990) se dá „driftovat“. Mimochodem auta smrdí asi jako kdyby jste stáli po kolena v benzínu.

O Alkoholu a jiných zvěrstvech
Je příjemné strávit večer u špendlíkovice (a martini a brandy a nakonec i absintu) a jen tak klábosit například o tom, proč si někteří muži holí nohy, aby jste nakonec zjistili, že už je zase světlo (a tentokrát jsem si nezapomněla posunout hodiny) a že určitě nebudete mít šanci se následující 2 dny pořádně vyspat. A když už se rozhodnete ve 4 ráno jít spát, jako na potvoru se někdo pokouší na ulici ukrást auto – zřejmě to bere jedno po druhém, protože ty alarmy houkají už půl hodiny...
Typický nápoj na východ od naší civilizované zemičky je Kvas – lehký alkoholický nápoj, který bych chuťově přirovnala k mixu kofoly nebo koly, piva a ještě něčeho. Dělá se to z chleba a kvasnic, má to tmavou barvu a až na to, že to divně smrdí je to vcelku poživatelné.
Ta nejtypičtější věc pro Rusko je ovšem vodka – zatím se mi podařilo ochutnat jen jednu a nevím nevím – vypadalo to jako okena, smrdělo to jako okena a taky to chutnalo jako okena. Jinak všeobecně rusové pijí HODNĚ! Jen co mi říkala moje hostitelka znělo neuvěřitelně... a po tom, co jsme nečekaně večer potkaly souseda ve výtahu (byl namol a nikdy jsem neviděla tak vyřízeného člověka), jí úplně věřím. A mají velmi působivé televizní reklamy proti alkoholismu – něco jako scény z filmu Noční hlídka (mimochodem se tam píše o 700 tisících mrtvých ročně). S ruskou pálenkou jsem se zatím nesetkala, ale byla jsem před ní varována polským kolegou.
A jak už jsem psala rusové hodně kouří. Není výjimkou, že si řidič autobusu na semaforech zapálí cigáro... Ruské cigarety jsou silné a chutnají jako seno a čaj dohromady... ještě že tu prodávají tabák DRUM (nejlevnější, který se tu dá najít), jehož etiketa se trochu podobá Startkám a chuťově je zaměnitelný s Javanasem :-) jen je problém sehnat filtry...