Na cestě... (08.-09.10.)

Vlak č.1

Voroněž – Moskva 8.10. 07:12

Jak už jsem psala odjíždí nám dobrovloníci. A takové odjíždění se neobejde bez rozlučkového večírku. A že se panečku vydařil. Po 1,5 hodině spánku jsem se cítila tak akorát na to jít spát, ale neúprosná operátorka taxislužby mi oznámila, že auto už čeká, tak ať sebou hodím. Tak jsem sebrala kufr, sedla do auta a začala vzpomínat, co všechno jsem zapoměla. Například v ledničce sendviče, ručník... ale lepším se – už nezapomínám kartáček na zuby. A dokonce jsem si pak v Moskvě koupila i druhý šampón, protože jsem zapoměla, že jsem si sebou jeden vzala.

Řidič taxislužby byl neobyčejně milý, úslužný a levný a dokonce mi pak věnoval stolní kalendář na památku.

Když jsem nastoupila do vlaku, nestačila jsem zírat. Vlak byl úplně nový, čistý, světlý, prostorný, pohodlý a já jsem okamžitě zalehla s pocitem, že mám před sebou 7 hodin, které můžu prospat. Co čert nechtěl... po 2 hodinách přistoupily dvě holky s 8mi měsíčním miminkem Káťou. Okamžitě jsem si všimla, že Káťa strašně ráda tříská do stolu, nejlépe s pomocí něčeho co dělá pořádný kravál, a pokud zrovna netříská do stolu tak kňourá anebo pláče. Káťa je prostě hlučné dítě a zvuky nevydává jedině v případě, že má v puse flašku se sunarem nebo když se na ni dívá ta divná sousedka s dredama a dělá ksichty. Cestu jsme přežili ve zdraví, jen jsem místo plánovaných 7mi hodin spala jen 3.

Do Moskvy jsme dorazili o půl třetí a první věc, kterou jsem musela udělat, bylo koupi si ještě jeden lístek na vlak. Náš seminář v lotyšském Rezenke totiž vypadal poměrně blbě zorganizovaný. Představte si, že v sobotu ráno máte odjet 1400km daleko a organizátoři vám v pátek v 6 večer zavolají abyste si laskavě vyměnili lístek a přijeli do Rigy, protože tam pro vás mají večeři (a protože všichni ostatní učastníci semináře přilétají d Rigy). Čestně bych dalekovíc ocenila, kdyby mi dali adresu hotelu a nechali mě v Rezekne, abych si po dvou dnech ve vlaku mohla dát sprchu. No co se dá dělat, holt mě budou muset na večeři a potom ještě 4 hodiny v autobuse strpět smradlavou – vlastně se na ně nezlobím, spíš je mi jich líto.

V Moskvě mi po výměně lístku zůstaly 3 hodiny, takže jsem dala kufr do úschovny na Rižském nádraží a šla se projít, abych z toho města, kde jsem byla už 4krát taky něco viděla. Rižské nádraží mě velice mile překvapilo. Oproti Kazaňskému nádraží kam jsem přijela vlakem z Voroněže a které je obrovské, špinavé, plné lidí s špatně značené, je Rižské nádraží malinkatá zelenkavá dlouhá budova se spoustou věžiček. Je tam čisto, útulno, málo lidí, sympatičtí policajti, kteří vám podrží dveře a pomůžou s kufrem a taky WIFI. Ta je teď nově na všech moskovských nádražích (osobně jsem ještě nezkoušela, jestli skutečně funguje). Ještě na mě udělala dojem stanice metra Komsomolskaja, která je skutečně impozantní – barokní štukatura, zlaté mozaiky, obrovské mosazné lustry...

Z Rižského nádraží jsem zamířila na jednu z větších moskovských tříd. Moskva je skutečně obrovská – vysoké budovy, 8mi proudé silnice – a to ještě nebyla jedna z hlavních ulic. Jen mi není jasné co a kde ti lidi, kteří tam bydlí a pracují, jí. Za celou dobu jsem nenarazila na žádný normální obchod s potravinama – kromě supermarketu se zahraničními potravinami, kde ceny byly přibližně 10x vyšší než ve Voroněži. Dokonce tam měli českou Mattonku. Koupila jsem si norskou vodu (375ml asi za 85kč, ale byla vynikající) a šla zpátky. Na nádraží jsem si ještě koupila čisté ponožky a šla čekat na perón, kde už stál dlouhý žlutý vlak Moskva – Riga.

Vlak č.2

Moskva – Riga 08.10. 18:59

Ze začátku si ke mě přisedlo 5 sympatických lidí – Lotyš, Číňan a 3 Rusové. Po krátké chvilce ale odešli, že ještě postojí venku. Místo nich se ke mě nasáčkovala povedená ruská rodinka – na místa pro 4 přišlo 6 lidí se dvěma dětma. Matka na děcka štěkala, děcka byly protivné, sestra si nadávala s bráchou, babička byla otravná a fotr se strýčkem chlastali pivo – prostě ideální rodina.

Z těch 5ti sympatických lidí se vrátil jen Lotyš. Ukázalo se, že jede taky do Rigy a je to masér, léčitel a terapeut. Docela fajn jsme si povykládali. Noc byla ovšem strašná. Jedno z těch dětí neustále řvalo až do tří hodin do rána, kdy konečně celá rodina z vlaku vystoupila. Ráno se pak dokonce okolojdoucí lidi ve vagoně ptali: "co jste tady tomu děcku dělali, to snad není možné aby tak dlouho řvalo...."

Celní kontrola proběhla mimořádně bez problémů, neprohlíželi mi ani jedno zavazadlo.

S lotyšem Argisem jsme se docela dobře bavili. Bylo mu asi 50 a byl hrozně starostlivý, během pár minut mi zorganizoval celý den, který jsem měla v Rize volný, protože vlak přijížděl v 10 ráno a setkání všech účastníků semináře bylo až o půl 7mé večer. Domluvil se s jeho dcerou, že až skončí v práci, tak se se mnou půjde projít a ukáže historické centrum Rigy.