5 týdnů do konce... (18.11.2010)

Tak už se mi to blíží. Věřte mi, že kdybych mohla tak tu klidně zůstanu. Všechno je ještě pořád zajímavé a neokoukané. Pár věcí je dokonce i nových – například náš nový byt... To je story na dlouho...

Ve zkratce: našli nám byt. Prý skvělý. 4 pokoje. Severní rajon – což znamená 1hodinu autobusem do centra - do práce. Přes Moskovský prospekt, který je věčně ucpaný (nejhorší je to mezi 8 a 9 ráno a mezi 5 a 7 večer – to jede autobus klidně i hodinu a půl) Po mém víc než měsíčním bydlení přímo v centru je to dost otravné. Navíc Severní rajon, je dost nudný – spousta paneláků, obchoďáky... ještě, že je tu aspoň ten zimní stadion, kde se dá bruslit. A trh s bábuškama :-) moje posedlost...
V bytě jsme měli bydlet já a naši noví dobrovolníci španělka Anna, holanďan Roy a ruska Nina, která pracuje v naší organizaci. Když ovšem Nina slyšela, že s námi bude bydlet Roy, okamžitě vycouvala. Takže tu zatím bydlíme ve třech a hledáme spolubydlící. Navíc majitelka bytu chce aby tu byly jen samé dievočky a z toho aspoň jedna ruská. To znamená, že Roy je u nás oficiálně na návštěvě :-)
Kosťa říkal, jak je byt krásný a velký a že je tu televize a pračka a internet... když jsem přišla do bytu, měla jsem sto chutí ho zardousit. Byt je velký, to měl pravdu, televize tu taky je. Pračka je jakési velmi podivné zařízení, které vůbec nevypadá jako pračka a moc nefunguje. Internet je tu přes telefon, ale z žádného z našich tří notebooků se nejde připojit – samozřejmě nikdo neví proč a že by zavolali servis je ani nenapadne. Navíc kabel s internetem je tu jen jeden – my jsme tři. Když jsem vešla do kuchyně, pomalu jsem zaplakala... všude je zažraná taková ta hnědá mastná špina – je fakt všude (i na talířích a sklenkách). Ptala jsem se Anny jak tu mohla bydlet v takové špíně (byla v bytě asi o tři dny dřív než já) a proč si aspoň neumyla nádobí. Na což mi Anna odpověděla: „...se na to nedívám..“ Anna je prostě prase. Například na mytí nádobí nepoužívá jar a myje ho ve studené vodě – včetně pánviček a hrnců... dokážete si představit jak to potom vypadá.
Demokraticky mi sdělili, že budu bydlet v pokoji s balkonem. Nebyla jsem proti do té doby než jsem otevřela skříň a šuplíky v komodě. Ve skříni staré, neuvěřitelně smradlavé hadry a v šuplíkách 4 staré špinavé žehličky a mezi nimi plesnivá cibule. Nejspíš ten pokoj používali jako sklad. Trvalo mi týden, než jsem ho dala jakž takž do pořádku, vyvětrala a vynesla jsem z něho asi 3,5 pytle (120ti litrové) bordelu. No zato jsem tu našla funkční sovětský fotoaparát FED a funkční expozimetr Leningrad.... zabavuje se ve prospěch státu :-)
Aby toho nebylo málo, přidal se do toho všeho problém s Kosťou. Pracuje v naší organizaci víceméně jako holka pro všechno. Je to hodný kluk, ale poslední dva týdny je fakt divný. Zůstaly mu jedny klíče od bytu, začal k nám chodit na návštěvy jak se mu zachtělo, bez zazvonění na zvonek... Dokonce u nás jednou zůstal přes noc... Proti tomu jsme se lehce vzbouřili a když nepomohl rozumný rozhovor, řešili jsme to přes šéfku Milanu, která mu naštěstí klíče sebrala. A navíc se stihl docela krutě pohádat s Royem a prý se málem i poprali.
Nejvíc nepohodlné je to, že je to tak daleko. Ráno mezi 9tou a 10tou odcházíme a vracíme se většinou po 9té večer. Práce máme každý nad hlavu, tak se ani moc nevídáme. Roy je ve Voroněži už 1,5 měsíce, ale teprve minulý týden jsme si stihli sednout a popovídat. No nakonec není tak divný jak o něm všichni tvrdili. Pravda je, že ze začátku na sebe velice upozornil svým nestandardním chováním a je pořád někdy jak malé děcko, ale nakonec to není tak hrozné.
Ale abych si jen nestěžovala, byt je výborný na pořádání večírků. Ve středu večer jsme zkoušeli první a dopadlo to výborně. Sice všichni přišli asi o hodinu později (museli se přece podívat na fotbal). V kuchyni se sedělo, povídalo a zakusovalo (zase jsem se nechala ukecat a upekla jsem štrůdl – se sýrovou náplní :-)), v obýváku se tancovalo – kluci z Latinské Ameriky nás učili merenge a na balkóně se vedly filozofické debaty na téma biologie versus psychologie ve čtyřech jazycích :-)

S prací je to teď na hlavu, mám jí tolik, že nevím co dřív a to se ještě pokouším dohnat resty v nedokončených překladech z léta.
- včera přišel k nám do kanceláře ředitel toho jazzového festivalu, na kterém jsem pracovala, že potřebuje do soboty přeložit nějaké papíry z angličtiny do ruštiny, tak to hodili na mě – nejspíš si myslí, že nemám co dělat.
- v sobotu mám dělat prezentaci České republiky a českého jazyka na konferenci k Mezinárodnímu dni jazyků – na 40 minut...
- na konci listopadu mám dělat prezentaci na seminář o antifašistických hnutích v ČR
- od 1.12. mám začít chodit do školy doplnitelného vzdělání povídat o tom, jak v ČR fungují organizace, které se zabývají vzděláním postižených lidí, dětí z dětských domovů a rozvitím řemesel
- navíc mám do konce svého pobytu udělat prezentační materiál o životě dobrovolníků ve městě – v angličtině i ruštině - s tím mi naštěstí pomáhá moje známá novinářka.
- dvakrát týdně učím češtinu ve dvou jazykových školách – pondělí, čtvrtek 17:00-18:30 a 19:30-21:00 (ne, učit mě fakt nebaví)
- ještě pořád jsem nenapsala článek o cestování do jedněch Uralských novin, jak jsem slíbila
- na starý byt v centru mám šít závěsy (slíbili jsme, že za to že jsem tam mohla bydlet ho trochu vylepšíme)
- a nějak se mi nahrnulo lidí na focení... tak si aspoň můžu rozšiřovat portfolio
A to nemluvím o tom, že jsem jedné paní z muzea slíbila namalovat obrázky (už je mám rozmalované asi 2 měsíce) a na bytě mi leží krásná dřevěná bedna, kterou jsem taky chtěla pomalovat (hotová je jen z poloviny).
Hehe a ještě jsem se chtěla učit na státnice...