Dobrovolně v blázinci... (30.7.)

 "... a měla by sis najít lepší práci..." zazní minimálně jednou během nepravidelných rozhovorů s rodiči po Skypu.

Posledních asi 10dní o tom uvažuju docela často a intezivně, především když ráno zavírám dveře od bytu a někam spěchám nebo večer kolem 9té, když zavírám dveře od kanceláře a odevzdávám klíče na recepci.

Začínám svoji šéfovou (která odjela někam překládat) docela obdivovat, že mohla tolik věcí dělat sama tak dlouho. Ono pravda – má to své mouchy. Někdy prostě zapomene nebo se na to rovnou vykašle. Nebo prostě nezvedá telefon. Taky bych chtěla být někdy tak nezodpovědná.

Třeba předevčírem jsem ze zvědavosti zapnula českou SIM-kartu a T-mobile mě přivítal ve Švédsku. Aspoň vím, že jestli se zblázním, nebudu sama.

Minulý týden jsem byla 4x v nemocnici. Ne že bych to potřebovala (maximálně tak psychiatrické oddělení), ale zdědila jsem po šéfové američanku z programu Crossroads EuroAsia, která má v Rusku "tour de hospital" (původně přijela učit angličtinu, ale nějak se jí to zvrtlo).

Nejdřív byla v Rjazani, kde jí odoperoval slepé střevo. A to muselo být něco, protože operaci jí udělali laparoskopicky. Obyčejní rusové mají jizvy jako po setkání s psychopatickým řezníkem.

Pak byla pár dní v nějaké nemocnici tady v Voroněži a teď je v Infekční oblastní nemocnici. Nejdřív jí diagnostikovali angínu a teď je to prý mononukleóza. Oni si ve zdejší Infekční oblastní nemocnici s diagnózou vůbec pěkně vyhrají.

Byl tu u nás španěl. Mladý klučina, 19 let, nikomu neřekl, že má astma, 2 týdny nebral léky, týden nic nejedl a týden spal pod širákem. Jeho snem je být voják jako jeho otec.

Po týdnu začal chrchlat, stoupla mu teplota a Kristýna ho vzala sebou do nemocnice, když šla navštívit američanku, aby se na něj doktor podíval.

V nemocnici si ho rovnou nechali s podezřením na zápal plic a nezapoměli mu udělat testy na malárii – co kdyby náhodou... Třetí den se na něj přišel podívat ten nejhlavnější doktor, jakého jsem v nemocnici sehnala a poslal ho domů, že je to jen astma a nachlazení.

Účet za 48 hodin v nemocnici: 10 tisíc rublů. Ale nervů a zábavy k nezaplacení.

Pan nehlavnější doktor je vůbec člověk k nezaplacení.

"... kdyby jste cokoliv potřebovala, zavolejte mi, dušinko. Nebo kdyby jste onemocněla, přijďte k nám, osobně se o vás postarám... účet vám pošleme faxem..."

Poté co přišel španělův účet, bylo mi jasné, kolik uhodilo. Pan nejhlavnější doktor ví, že za hranicemi je víc peněz a že by se měly poslat jemu – nejlépe všechny. Zprávy o bankrotu Španělska se mu nejspíš nedonesly.

Když jsem nejhlavnějšího pana doktora lišácky jménem španělské pojišťovací společnosti požádala o oficiální ceníky služeb nemocnice a o podrobné vysvětlení dvojitých položek na účtu, už mi nezavolal...

Škoda, kdybych onemocněla, budu si muset najít jiného doktora, ale zato astmatický španělský vojín měl dvoudenní výlet do ruské nemocnice zadarmo.

Jsem zvědavá jaký účet vystaví američance.