Neprozřetelně jsem synovi naší paní ředitelky prozradila, že jedno z typických českých jídel jsou knedlíky. Já jsem měla na mysli ty normální k zelí a vepřovému, ale když to slyšela Valentina Pavlovna, hned se toho chytla a že slyšela, že se u nás dělají tvarohové s ovocem. A prej jestli je umím, na což jsem odvětila, že ne, ale že to můžu zkusit.
Takže jsem se začala děsit soboty (nebo neděle) kdy mě čekaly moje první knedlíky v životě – 2000 km od domova a bez pomoci mojí drahé maminky.
Moje skvělá maminka mi poslala hned několik receptů smskou a pak ještě několik po mailu a každý z nich se v nějakém detailu lišil, z čehož mi naskakovala husí kůže.
Hlavní problém byl tvaroh. Ne že by se tu nedal koupit na trhu, ale tam se jezdí v pondělí nebo v úterý a do soboty při zdejších teplotách by tvaroh nemusel vydržet (opravdu tu někdy nestíhá ani lednička a to je nová) a paní, která bydlí hned vedle gastinice a která dělá tvaroh jako na potvoru zrovna odjela do Moskvy. Trvalo nám dva týdny, než jsme se s Valentinou Pavlovnou dostaly k tomu, že jsme si tvaroh udělaly samy z domácího mléka. Valentina Pavlovna dodala jahodové varenie (něco jako naše zavařenina). A pak přišel boj s těstem. Myslím, že jediný, kdo by mě za jeho konzistenci pochválil by byli zedníci nebo obkladači. Něco tak lepivého jsem v kuchyni ještě neviděla.
No nicméně můžu říct, že se mi podařilo udělat tvarohové knedlíky s ovocem :-) sice moc neodpovídaly svým tvarem, ale nic mi z nich nevyteklo a chuťově byly akorát. Jediný komu jsem se s knedlíkama nezavděčila byli místní chlapi (z muzea a gastinice), protože oni radši maso. Sice jim chutnaly, ale potom, co mě ženštiny z muzea uprosily, abych je udělala ještě jednou a pak Irina Nikolajevna ve své zbrklosti je prostě musela zkusit taky, jim asi české knedlíky lezou krkem. Ostatně mě taky, protože třikrát za týden je fakt moc. Mami pošli recept na nějaké maso!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat