Druhé Vánoce... (1.1. 2012)

aneb všem Šťastný Nový rok.

Vánoce jsem letos, tak jako každý rok trávila v ČR. I letos byly hezké jako vždycky. Asi by mě nikdy předtím nenapadlo, že budu mít letos Vánoce vlastně dvakrát a taky Nový rok. Ale to s tím Novým rokem zase není nic tak neobvyklého. Prostě jsme otevřeli jednu várku šampaňského o půlnoci a ve tři ráno jsme otevřeli druhou a slavili Nový rok společně s ČR :-)

Ale s těma Vánocema...

Jak se všeobecně ví, v Rusku mají staříka jménem Děda Mráz, který nosí dětem dárky. Tedy technicky vzato, on je nosí, ale rozdává je jeho vnučka Sněhurka, která chodí s ním. Je to gentleman, chudák holka by se s nima asi dost nadřela. Děda Mráz tu úspěšně odolává Santovi (řekla bych, že to byli nejspíš dvojčata a shodou náhod si otevřeli stejný byznys). I Dědu Mráze děti prosí před Novým rokem o dárky. Jen mí kamarádi letos chodili 31. prosince na náměstí okolo hlavního novoročního stromu a HODNĚ nahlas prosili Dědu Mráze o Nový rok bez Putina. Pak se museli trochu proběhnout – to když se objevila milice a nepovolenou akci rozehnala.

Po mém návratu do Voroněže jsem chtěla na maximum využít mé pracovní nálady, ale nebylo mi to umožněno. Už 29. jsme měli „firemní“ pijatyku v kanceláři a pak už se do práce nešlo (ale já jsem stejně šla aspoň na chvíli :-) ) A při té příležitosti mi mí kamarádi oznámili, že se rozhodli, že Novoroční večírek bude u mě. Hezké, že? Hlavně mi bylo naznačeno, že novoroční jolka (stromeček) je NUTNOST!! Ještě štěstí, že u nás na trhu myslely bábušky i na ty, kteří by rádi malé stromečky a v bytě jsem našla staré sovětské ozdoby. Říkala jsem si, že když jolku, tak pořádnou. Máme na ní kromě sušených pomerančů a spousty zlatého a stříbrného svinstva růžové opice a lvíčky a na vrchu rudou sovětskou hvězdu. Kamarádi byli na výsost spokojení.

K večeři jsme měli podle ruských tradic několik druhů salátů, ovoce a kenijské placky, které upekl můj kamarád Athman (tedy to se s ruskými tradicemi moc neshodovalo). K pití jsme měli spoustu vína, několik láhví koňaku (z nichž jedna měla 30 let a byla prostě úžasná), láhev české zelené a spoustu šampaňského. Pyrotechniku jsme neměli, ale zato jsme měli trubku plnou barevných konfet s plynovou rozbuškou (nebo jak se to jmenuje) čímž se nám spolehlivě podařilo spustit poplašné zařízení všech okolo domu stojících aut. Hlavní překvapení večera ovšem bylo, že nikdo, ale vůbec nikdo nepřinesl vůbec žádnou vodku!!

Ze začátku nás bylo jen pár, protože moje kolegyně prostě nepřišla a mojí šéfové nejspíš ruplo v bedně a někam zmizela a za boha už dva dny nechce říct, kde je. Před půlnocí se objevil Athman se skupinou dalších Afričanů, kteří si s námi připili na Nový rok a zase zmizeli. Po půlnoci se ještě objevilo pár lidí, takže nás bylo nakonec spousta (jako obvykle).

Večírek se vyvedl se vším všudy. Dokonce byla i rvačka, kterou jsem musela ale ukončit, poněvadž jak se tak Váňa se Sergejem prali, málem se jim podařilo rozsednout můj dárek pro Irininu maminku. Přivezla jsem jí skleněnou vánoční baňku a kdyby ji kluci rozbili asi bych je přetrhla, protože přežila cestu vlakem, vlakem, letadlem, vlakem, vlakem a taxíkem bez úhony a kdyby se jí něco stalo tady, tak by mě kleplo. Teda podařilo se jim rozsednout krabici, ale naštěstí se z baňky odlomil jen kousíček, ale i tak jsem byla naštvaná minimálně 10 minut.

A jak se říká: jak na Nový rok, tak po celý rok, tak budu doufat, že se to vztahuje i na večer přednovoroční, protože ten byl u mě plný znamení – když jsem uklízela, rozflákala jsem skleničku (střepy přinášejí štěstí, že?) a když jsem šla pak vynést odpadky, tak se mi podařilo šlápnout do hádejte čeho... ano, přesně tak! A to jsem někde slyšela, že to znamená peníze. A já tomu věřím! (teda aspoň odteďka) Váňa mě pak strašil,  že by to taky mohlo znamenat, že celý příští rok bude na h..... Doufám, že ne....