Bez mozku... (17.01.2012)

Přišel k nám do práce na návštěvu nějaký kluk Kolja z Moskvy. Přinesl kytici a dort.

Kolja je .... vlastně těžko říct, co je nebo kdo je. Viděla jsem ho poprvé v životě. Jenom Ira mi říkala, že setkání s ním bývají „neobyčejná“.
Seděla jsem za stolem, spokojeně civěla do notebooku a snažila se „pracovat“, když v tom se Kolja zeptal jak se mám. Říkám, že blbě a že mě nebaví věčně civět do notebooku a ani nevím proč, říkám, že bych ho mohla třeba pomalovat, aby byla aspoň nějaká změna. Načež se Koljovi v očích zablýskli dva malí čertíci a říká, že má „náhodou“ sebou tři spreje, že si chtěl něco pomalovat doma a jestli prý chci tak mi notebook přestříká. Měl takový hezký tyrkysově modrý sprej...
Zalepili jsme notebook na příslušných místech malířskou páskou a šli s ním na ulici. Přece ho nebudeme stříkat v kanceláři, to by pak smrdělo. Kolja položil můj notebook na noviny na stupínek před vchodem do našeho byznys centra a z mého šedého notebooku se rychle stal veselý tyrkysový se žlutými proužky. Jediný problém byl, že když na kamenný stupínek dopadly první kapky tyrkysové barvy, z budovy vyběhla ochranka s hrůzou v očích a otázkou co to tam jako děláme. Evidentně byli V ŠOKU. Chvíli po nich vyběhl i nějaký vyděšený chlap v kvádru, ze kterého se později vyklubal jeden z majitelů budovy.
Pointa té chvíle byla v tom, že ten kamenný stupínek byl nový. 3 dny nový. A z mramoru, který stál cca 3miliony rublů. No a milé majitele by nejspíš ani ve snu nenapadlo, že přijde někdo uprostřed bílého dne a jen tak tam začne přemalovávat notebook. Navíc Kolja se na výtky majitele tvářil jako že nechápe, co dělá špatně.
Radši jsme se pak i s notebookem vytratili zpátky do kanceláře, kde už zvonil telefon a na druhém konci byla moje šéfová, taktéž v šoku, a ptala se co se tam u nás stalo. Tak jsem jí vysvětlila, že mi Kolja přemaloval notebook no a trochu barvy zůstalo tam na tom stupínku... Načež šéfová řekla, že majitel budovy řekl, že jestli se to neumyje tak zaplatíme 10tis. flastra a jestli se to umyje tak 1000 rublů za vandalství. A ještě se zeptala, jestli jsme prý normální. Tuhle otázku nemám ráda, protože mám pokaždé pocit, že na ni znám správnou odpověď...

Později, když jsme umyli barvu a Kolja nechal u nás v kanceláři 1000 rublů a odešel,  se Ira přiznala, že Kolja je expert na průsery...