Na cestě nikam a zase zpátky... (19. - 22.12.)

...bleskový předvánoční výlet do Německa

Celkem 4 dny a celkem 2006 kilometrů vlakem nebo autem.

Začalo to pozváním od mojí německé spolubydlící Heidi. Prý až budu mít možnost, tak se k nim do Schwarzwaldu musím určitě přijet podívat. Říkala jsem si, že by to nemusel být špatný nápad, protože v Německu jsem ještě nebyla. Někdy ale člověk potřebuje najít záminku k tomu aby něco udělal. Hlavně kvůli tomu, aby sám před sebou nevypadal tak blbě. Takže jsem začala hledat důvod, proč zajet zrovna do Titisee, které leží cca 40km vzdušnou čarou od francouzských hranic.

Vlastně to nebylo ani tak těžké. Koordinátoři Evropské dobrovolné služby občas své dobrovolníky v zahraničí navštěvují a já mám náhodou zrovna teď asi hodinu cesty od Titisee mladou ruskou dobrovolnici Jelenu, která pracuje v malé vesnici ve škole pro děti se senzorickým postižením. Takže důvod by se našel. Tím víc, že po té, co jsem Jeleně napsala, že bych přijela, poprosila mě, abych jí přivezla nějaké zimní oblečení. No přece nenechám svého dobrovolníka zmrznout!

S Heidi jsme se dohodly na 19. prosince. Původně jsme se měly potkat už v Mnichově, ale nějak jsem nestíhala, tak jsme se potkaly až v Augsburgu.

19.12. 08:09 Lužice – Brno (vlak), 12:40 Brno – Praha (vlak), 17:07 Praha – Mnichov (vlak), 00:05 Mnichov – Augsburg (vlak)

Vlastně jsem si ten den docela užila. V Brně jsem si stihla zajít na konzulát pro nové ruské vízum, projít se po vánočních trzích a v Praze vypít s bratránkem pivo. Jen když jsem přijela do Augsburgu, kde mě Heidi vzala k jejím známým, okamžitě jsem padla do postele a spala jako zabitá.

Další den byl podobně nabitý.

20.12. 10:00 Augsburg – Ulm (autem), 12:15 Ulm – Neustadt (vlak), cca 15:30 Neustadt – Titisee (autem)

V Německu celkem dobře funguje systém spolujízdy a po této cestě ho myslím začnu při pohybu po Evropě víc využívat. Pokud někam jedete autem a chcete ušetřit na nákladech nebo prostě nechcete jet sami, jsou tu www stránky kam dáte nabídku a lidi, kteří se potřebují někam svézt, vás můžou oslovit. Nebo naopak vy můžete najít někoho, kdo vás sveze. V Německu vzhledem k cenám lístků na vlak neocenitelná úspora nákladů na cesty. V ČR spolujízda funguje taky, ale pokud si pamatuju, systémem 1kč za kilometr, což je v podstatě srovnatelné s cenami vlaků nebo autobusů. Takže s Augsburgu jsme se svezly s nějakým docela příjemným klukem, který se nenamáhal komunikovat v angličtině a mě to bylo jedno, protože jsem celou cestu do Ulmu prospala. Z Ulmu jsme pokračovaly vlakem do Neustadtu, kde nás na nádraží vyzvedla velmi překvapená maminka Heidi. Z Heidi potom vylezlo, že to doma dopředu neřekla, že si veze návštěvu...

Ze začátku byli všichni trochu nesví (a nejvíc já) a dívali se na mě trochu jako na mimozemšťana. Po dvou hodinách ze sebe sestra Heidi vysoukala nepříjemnou otázku, jak dlouho se hodlám zdržet a po mojí odpovědi, že do zítřejšího rána, se na její tváři mihl výraz: „je ještě šílenější, než jsem si myslela“. Abychom se nějak integrovaly do domácího koloběhu na farmě... 

To jsem zapomněla říct – Heidi bydlí v kopcích na malebné samotě cca 5km od městečka Neustadt, mají asi 10krav, 6 neuvěřitelně velkých (ne tlustých) koček a slepice, které snáší zelená vejce, prodávají mléko a pěstují agroturistiku. Tak abychom jen tak nepřekážely, šly jsme pomoct s dojením krav a odhazováním sněhu (protože ho ten den napadlo okolo 50ti cm). A pak spát, zase jako zabitá. A další den to nebylo lepší.

21.12. 08:00 Titisee – Heiligenbronn – Oberndorf (autem), 11:10 Oberndorf – Herrenberg (vlak), 12:30 Herrenberg – Mnichov (autem), 19:00 Mnichov – Praha (autem)

Vstávaly jsme v 7 ráno a vlastně jako poslední z rodiny, všichni už byli dávno vzhůru, krávy podojené a sníh dávno uhrnutý. 

Vyrazily jsme s Heidi jejich autem navštívit moji dobrovolnici. Do vesnice Heiligenbronn jsme dorazili v momentě, kdy vychovatelé a Jelena s dětmi nacvičovali vánoční vystoupení. Celé vystoupení se zakládalo na tom, že děti prostě postupně přešly s pomocí svých vychovatelů z jedné strany pódia na druhou. Je až neuvěřitelné vidět, kolik taková - pro nás snadná věc a záležitost 20ti vteřin - dá práce a nacvičování. A děti byly hrozně milé a hlavně zvědavé, zvlášť ty slepé, které vám naprosto spontánně osahají celý obličej, aby se podívaly jak vypadáte :-)

S Jelenou jsme se zdržely asi 30min a vyrazily dál do Oberndorfu, odkud jsem pokračovala vlakem a pak spolujízdou do Mnichova. Většinu času jsem v autě prospala. Do Mnichova jsme dorazili dříve, než jsem předpokládala a tak mi zbyly asi 3,5 hodiny volného času, který jsem využila k malým vánočním nákupům a průzkumu města. Poslední část cesty do Prahy jsem absolvovala se Slovákem Peterem. Byla to docela legrace. Vůbec jsem nespala a celou cestu jsme probírali společná témata a hlavně dlouhodobý pobyt v zahraničí. Do Prahy jsme dorazili přesně o půl noci, vyzvedl mě bratránek a v půl druhé už jsem ležela v posteli a spala jako zabitá.

22.12. 14:42 Praha – Lužice (vlak)

Poslední den už byl pohodový – snídaně, vánoční trhy, setkání s Katkou na nádraží, cesta domů... Jen jsem těm svým kamarádům slíbila, že půjdeme na pivo a nějak jsem pak doma usnula...

Ruské volby V. (4.12.2011)

Den D

Tak nějak jsme očekávali ty volební kampaně masivnější – a ono nic. Asi to bude tím, že nemáme televizi a nečteme noviny. A taky protože karty byly předem dané asi ani nebyly moc zapotřebí.

Ve městě byl klid, žádné velké skandály. Odpoledne jsme se šly s Heidi podívat do štábu Golosu (nezávislá pozorovatelská organizace – více například na idnes.cz). 

Byly jsme překvapené jak efektivně mají organizované call-centrum, kam jim volají pozorovatelé z volebních místností a hlásí porušení občanských práv při hlasování.  Nejvíc práce už od rána asi měli hackeři, kteří zablokovali většinu opozičních serverů v Rusku, livejournal.com – což je v Rusku oblíbený blogerský server a jediným účinným komunikačním kanálem tak zůstal twitter. Zablokované byly dokonce i některé osobní blogy mých přátel, kteří se pohybují okolo Hnutí mládeže za lidská práva.

Jen za hodinu, kterou jsme tam průměrně strávili, jsme byli svědky několika stovek hlášení po telefonu o porušení pravidel svobodného hlasování a taky několika telefonátů s prosbou o pomoc od pozorovatelů Golosu. V jednom případě předseda volební komise osobně pozorovateli vyhrožoval, že jestli neodejde, tak přijde jistý člověk, který si s ním pak promluví (tyto techniky byly myslím využívané hojně nejen v realitě, ale určitě i ve filmu). Dalším častým problémem bylo například přesunování volebních uren, což je zákonem zakázáno a různé jiné přestupky...

Nejvíce jsme se bavili nad zprávami, které přinášeli různí zvědové od volebních týmů jednotlivých stran. Ty mají své členy pečlivě vycvičené a mají pro ně jasné instrukce.  Například, protože milí pozorovatelé budou určitě unavení, pohostit je čajem (ovšem s poměrem čaj:vodka 1:10) – a není přece nic jednoduššího, než vykopnout z volební místnosti pozorovatele s tím, že by opilý. Nebo že je mají pokud možno co nejvíce rozptylovat, držet volební urny z jejich dohledu atp...

Zahraniční pozorovatele tento rok nebrali... měli spoustu výmluv a ač jsme se s mojí německou spolubydlící snažily co to šlo, nevzali nás (asi se báli mezinárodní ostudy). 

Kromě toho, že po volbách vypukly demonstrace, začaly se objevovat taky zprávy o tom jak volby proběhly, například velké podniky zorganizovaly pro své zaměstnance autobusy, které je odvezly k volbám.  Jak milé, že? Ovšem to, že zaměstnancům bylo řečeno, že pokud nebudou volit určitou stranu, dostanou výpověď, se už tak moc neví. A samozřejmě to pak musí dokázat - musí se při vhazování volebního lístku vyfotit, jinak...

Ruské volby IV. (1.12.2011)

Menší demonstrace, útoky hackerů... za 3 dny tu máme volby...

Ruské volby III. (okolo 24.11.2011)

Probouzí se medvěd...

Tak už to pomalu začíná – na každém druhém (a někdy i na každém prvním) billboardu se objevují plakáty v modré, červené a bílé barvě se symbolem medvěda. Jednotné Rusko odpálilo volební kampaň...

Ale objevují se i kampaně proti...

(Jednotné Rusko – strana šejdířů a zlodějů)

Ruské volby II. (okolo 20.11.2011)

Prezidentské volby v Rusku proběhnou v březnu, ale stejně se už teď ví, že prezidentem bude Putin a ten si pro sebe tohle místo urve na hodně dlouhou dobu (čistě v ruském diktátorském stylu – nic nového). Překvapilo mě, že Rusko je tak pokrokovou zemí, že má přímou volbu prezidenta – i když něco takového zjevně vůbec nepotřebují.

Několik málo poznámek o jiných stranách a osobnostech:

Mezi mladými Rusy docela oblíbený Prochorov – ten sice svůj byznys na začátku 90tých let nezískal úplně čestně, ale budiž mu odpuštěno, teď se chová slušně, není populistou, sám si píše blog, dává peníze na podporu začátečníků v byznysu a je odpůrcem Putina... lidový hrdina č.2... Jenže toho asi brzo zavřou (novinky z 12.12.2011 - oznámil svou kandidaturu na prezidenta - opravdu si o to zavření koleduje)

Žilinovský... přeseda strany LDPR – ani nevím co ta zkratka znamená a vědět nechci – LDPR jsou náckové...

Spravedlivé Rusko – to je panečku strana – náš Paroubek k nim měl jet na školení. Členy jsou odpadlíci Putinovy strany a prohlašují se za opozici, byť jejich volební program je v podstatě stejný.

Nedávno mě na cestě domů u našeho baráku stoply bábušky ze sousedního vchodu. A protože s nimi je nezbytné udržovat dobré vztahy, musela jsem se zastavit. Společně s nimi tam seděla ještě stará paní, která roznášela letáky SR. Jeden leták mi okamžitě vnutili. A leták to nebyl ledajaký – byly to noviny plné receptů do domácnosti a recepty pro chudé lidi. Hlavní téma volebního letáku SR č.6? Slané okurky na různé způsoby! A co Rusové nejradši zakusují ke sklence vodky? A je vám jasné na jaké obecenstvo se strana zaměřuje? Mojí ruské spolubydlící jsem se pak doma zeptala na doplňující informace o této straně. Ten nejhlavnější volební leták SR jsem  prý prošvihla. Stal se téměř legendárním – byl v něm prý recept jak pěstovat v zimě brambory pod postelí...

Bábušky mě okamžitě zavalily otázkami koho budu volit, odpověděla jsem, že nikoho protože nemám ruské občanství. Bábušky se zarazily, a jedna se opatrně zeptala: „Jakto?“ „No protože nejsem z Ruska“ povídám... Bábušky se zase zamyslely a ta jedna říká: „ ...ale vždyť mluvíš rusky...“ Bábuškám to chvíli trvalo, než to přepasírovaly přes mozek, ale paní, která rozdávala letáky byla dobře vytrénovaná... Měla bych se prý podívat do rodokmenu – třeba jsme dřív žili v Rusku nebo máme ruské kořeny nebo bych se mohla vdát – to bych do voleb stihla... V ten moment jsem se omluvila, že nemám moc času a musím zpátky do práce...

Ruské volby I. (okolo 15.11. 2011)

Upozorňuji, že sérii o volbách jsem začala psát asi měsíc před jejich konáním a informace, zde uváděné, jsou spíše příkladem toho, jak takové volby může vidět cizinec...

Zatím je klid před bouří.

Propagaci se věnují malé strany, které pro „Jednotné Rusko“ nejsou vlastně faktickou hrozbou. Kromě pár kamelotů na ulicích nic nenaznačuje, že přesně za měsíc budou v Rusku volby do státní dumy.

Zajímaly mě názory mých přátel a všeobecně lidí okolo, jak se k tomu staví – a nutno říct, že docela skepticky.

Mladá generace, která obdivuje západní životní styl a snaží se cestovat si zčásti uvědomuje silný tlak mediální propagandy, ale na druhou stranu se tímto ráda nechává krmit. Média vlastně nepřipouští nic jiného než vítězství „Jednotného Ruska“. Jednou ze základních strategií Putinovy strany je patriotismus, národní bohatství a národní hrdost. Jedním z faktorů národního bohatství Ruska jsou Ruské pohádky, které jsou všeobecně známé téměř po celém světě. A právě jimi se myslím nechává PR oddělení Putinovy strany často inspirovat. Jak jsme mohli vidět v několika posledních měsících – Putin si hraje na národního hrdinu (viz. například jeho archeologické objevy) – a představte si – lidi mu to žerou – tedy alespoň dostatečné množství na to, aby vyhrál volby. A taky proto, že Rusové jsou /byli dlouhou dobu zvyklí na jediného vůdce země...

Jednou z věcí, které mě nepatrně šokovaly na začátku mého vyptávání, byl přístup lidí, které bych charakterizovala jako absolventy vysokých škol s odporem vůči Putinovi. Na otázku: Kdo si myslíte, že vyhraje? :odpovídali jasně: Jednotné Rusko, a na otázku: Koho půjdete volit? :odpovídali, že jedinou šancí jsou komunisti (KPRF – Komunistická strana Ruské Federace). Když jsem pokládala automaticky následující otázku: Jak můžete volit komunisty!? se mi dostalo opět jasné odpovědi – je to jediná strana, která má dostatečnou podporu aby se dostala do parlamentu a mohla tvořit alespoň nějakou opozici. Komunistická strana v Rusku se v zásadě moc neliší od té české – její příznivci jsou vyšinutí důchodci a pár bláznivých mladistvých. Jediný rozdíl je v tom, že veřejně uctívá Jožku Stalina a jeho portréty vystavuje na veřejnosti. Taky jsem se doslechla o mnohých případech, kdy komunistická strana na svých demonstracích za účast platí – a co má dělat chudý student, který nemá ani peníze, ani trochu sebeúcty???