Rok v Rusku... (11.6.)

Dneska je to přesně rok. Ráno 11.6. 2010 jsem poprvé vystoupila z vlaku na nádraží ve Voroněži. A k mému malému výročí jsem si nadělila návštěvu zubaře...

Ano, v Rusku zubaři pracují i v sobotu. Vzpomínám si na svého českého zubaře s překrásnýma očima jak mi říká: „Musíme ty zoubky udělat hezké, aby nás v tom Rusku nepomluvili!“ Nechci vědět co si o něm musí moje ruská zubařka myslet... Taky si vzpomínám, že jsem měla hrůzu z toho, že se něco stane a já budu muset k zubaři v Rusku. Stalo se.

Nebudu detailně popisovat moje problémy s předními zuby, ale přišel moment, kdy bylo prostě nezbytné jít k zubaři. Zubařská poliklinika připomínala naše staré české nemocnice z 60tých let. Ordinace zubařky – místnost v pološeru a i tak bylo vidět, že zařízení je buď hodně ošoupané nebo špinavé (studovat jsem to nechtěla). No zato paní zubařka je úžasně hodný člověk a hlavně - mistr ve svém oboru. Pan zubař v Čechách se má ještě hodně co učit...

A jaké je to po roce? Přijde mi to jakoby to byl měsíc a přitom 10 let. Už to tu znám a pořád mě to tu ještě může překvapit. Jen na to hnusné pivo si pořád nemůžu zvyknout. A vůbec. Rok v Rusku a ještě jsem pořád naživu – docela úspěch ne? :-)