Drobné poznámky... (19.6.)

O jazycích

Moje spolubydlící mě nedávno poučila o tom, jakou frázi použít, když potřebujete sdělit, že nemluvíte francouzsky: „Mluvím francouzsky jako španělská kráva.“ – ve francouzštině samozřejmě.

Víte, který anglický akcent je nejhorší? Po několika měsíční zkoumání jsme se jednoznačně shodli, že africký. A to je u nich angličtina v některých zemích druhým mateřským jazykem.

Američani

Minulý týden k nám přijeli 4 mladí Američani učit angličtinu. Teda vylepšit si angličtinu bych chtěla, ale chytit americký přízvuk teda ne. Po zkušenostech z předchozího roku jsem se jich trochu děsila, ale nakonec musím přiznat, že tahle parta moje mínění o Američanech značně vylepšila.

Trošku konzervativní řekla bych, ale jinak velice přátelští a otevření. Na jejich první párty u Veroniky přišli v oblecích a když vešli do bytu a viděli, že se sedí na zemi, trošku se zarazili, ale přizpůsobili se docela rychle :-)

Voda

Ruská logika mě pořád ještě umí někdy pěkně vykolejit. Od začátku června v celém městě postupně v jednotlivých čtvrtích vypínají teplou vodu, vždycky na dva týdny – důvod? Prý nutné opravy po zimě. My máme štěstí, protože bydlíme v centru. Neměly jsme teplou vodu jen 3 dny.

Vrchol všeho bylo, když v sobotu vypnuli vodu v centru – úplně!! Naštěstí jen na 24 hodin ale i tak to bylo téměř neúnosné. Představte si, že musíte zůstat celý den v centru a nemůžete jít ani na záchod...

O den později jsme to rozebírali s mojí spolubydlící, která byla ve stejné situaci a říká: „...takové vedro a dusno, plazíš se po ulici a jediné co tě udržuje při životě je pohled na vodu ve fontáně a sto chutí tam skočit...“ A pak nám to došlo. Bastardi! Vypnuli vodu v kouhoutkách, ale fontány prosím, ty musí běžet!!!

O mojí šéfové

Poslední dobou mluvit s mojí šéfovou je jako dráždit hada bosou nohou. Jakoby nestačilo, že už tak je někdy těžké se s ní domluvit a stěžují si na ni všichni okolo. Minulý týden si proti sobě poštvala naše polské dobrovolnice. A ne najednou  - pěkně jednu po druhé. Ale jinak je to hrozně fajn ženská :-) Bylo vidět, že mě domů pouští jen velice nerada.

Maskváááá...

Bála jsem se, že cesta z Voroněže bude nudná. Nakonec mě naštěstí asi po hodině přepadla klasická vlaková únava, takže jsem cestu skoro celou prospala. Až na pár minut někdy uprostřed noci, kdy všichni 4 moji spolucestující začali chrápat najednou. Po 11ti hodinách ve vlaku mě přivítalo chladné ráno na moskevském Paveleckém nádraží. Na to, že jsem z Moskvy vlastně nic neviděla, mi to nepřijde tak strašné. Moskevské metro (teda ty dvě stanice co jsem viděla) zas tak výstavní nejsou. Asi bych se měla jet podívat na arbatskou. Dostat se z nádraží na letiště je pohodlné a rychlé (jen ne levné). Letiště je na evropském standardu. Jen ty zásuvky... Rusové se prostě nikdy nenaučí, že když chtějí poskytovat/používat wifi zadarmo, tak musí mít někde po ruce zásuvku, aby bylo kam připojit notebook. Našla jsem jednu volnou těsně před tunelem do letadla, tak jsem nezaváhala. Během 5ti minut se mě přišlo zeptat dalších 6 lidí, jestli nevím kde jsou další... Holt bez elektriky to nejde.