Tak mám za sebou první letošní dovolenou – v Čechách. Bylo to příjemné a už se tam zase těším, ale nejdřív mě čeká zase nějaké to dobrodružství u soudruhů…
Zpáteční let z Vídně do Moskvy jsem strávila pitím vína a rozhovorem s mladým Litevcem, který létá na rozdíl ode mě 4x týdně. Já mám sice časově náročnou práci, ale ještě stíhám po večerech trochu žít. Chudák Litevec má jediný volný čas, když sedí v letadle… Nakonec jsme po několika sklenkách červeného a hned po východu slunce nad obzorem usnuli a ani jsme nepoznali, že jsme přistáli. V Moskvě jsem se zase neohřála a rovnou se vydala autobusem do Voroněže. Devíti-hodinovou cestu jsem prospala a ve chvilkách kdy jsem nespala, jsem byla nucena sledovat ruskou soup-operu. Děj značně stupidního seriálu se odehrával v prostředí pionýrského tábora, ale řekla bych, že scénář byl původem z Jižní Ameriky.
To jsem ovšem netušila, že za pár hodin budu sedět taky v pionýrském táboře. V pravém ruském pionýrském táboře Sputnik.
Putinova strana Jedinaja Rosija tady pořádala mládežnické fórum „Molgorod“. Představovaly se tady různé nevládní organizace, probíhaly semináře a hry. Večer proběhlo vystoupení skupinek dětí, které soutěžily v komediálních scénkách. Nejvíc se dětem ale stejně líbila muzika v přestávkách. Rusové prostě milují hlasité DISKO a HIP-HOP! Navíc ruští teenageři neznají film Amelie z Montmartru ani seriál Happy Tree friends - neuvěřitelné.
Každé ráno mají děti rozcvičku, o svačině mají něco, čemu říkají „linějka“ kdy se řadí na táborovém náměstí a jednotlivé oddíly křičí pokřiky. I přesto, že doba pionýrů je ta tam a i přesto, že se vlastně nejedná o tábor, platí tu úplně stejná pravidla jako kdysi. Zákaz kouření, zákaz opuštění teritoria tábora, služba v kuchyni… Budovy vypadají pořád stejně, jídlo je myslím taky stejné a kuchařky v táboře jsou tu myslím od dob jeho založení. Jediné co se změnilo od dob pionýrů je to, že tábor se jmenuje „Ozdravný komplex Sputnik“ a v táboře mají wifi.
