Vážení a drazí mí milovaní rodičové, příbuzní, přátelé a ostatní... (18.10.)

Jelikož jsem absolutně neschopná dopsat zápisky z mojí dovolené, tak jsem se rozhodla, že to období prostě přeskočím a odložím na dobu, kdy budu mít čas (takže nejspíš až v ČR :-)) No ve zkratce – dovolená byla úžasná :-)
Spoustu z vás zajímá co tu ve Voroněži dělám, takže to vezmu od doby co jsem se vrátila z dovolené.

Odstěhovala jsem se definitivně z Divnogorje do města. Cestu (a Kosťovo zacházení) bohužel nepřežilo kolečko u kufru, tak jsem zvědavá jak ho pak potáhnu kamkoliv dál.
Nastěhovala jsem se do jednopokojového bytu přímo na náměstí Lenina (centrum města, něco jako v Brně Svoboďák), kde dřív bydlel polský dobrovolník Michal. Pravda byt není nijak extrémně nový nebo upravený, ale zato útulný.
Po příjezdu jsem začala volat, psát a domlouvat si nějakou činnost, abych se tu neukousala nudou, protože moje koordinátorka na mě prostě nemá čas...
Ze začátku mě zaměstnala rekonstrukce kanceláře, kterou bylo potřeba přestěhovat, přerozdělit a hlavně vyzdobit a zútulnit. Ještě kdyby zapli topení, tak by se mi tu i líbilo.
Seznámila jsem se s jednou holkou, co chce emigrovat do ČR, takže jsme se domluvili na hodinách češtiny. Slečna se se mnou chtěla tak moc stýkat, že mi dokonce pronajala dvoupokojový byt blízko pivovaru, což jsem ovšem odmítla. Ne snad proto, že žít sama v dvoupokojovém bytě by nebylo dost luxusní, ale od pivovaru je to do práce víc než půl hodiny dopravou a přece jenom centrum je centrum :-)
Na začátku října jsme zašli s mými ruskými a německými přáteli do Divadla opery a baletu na Labutí jezero. No přiznám se, že balet asi není nic pro mě. Jednak bylo vidět, že voroněžský baletní ansámbl rozhodně není jeden z nejlepších a taky Labutí jezero BEZ mrtvé labutě není Labutí jezero!
Zajímavý pak byl víkend z 8mého na 10tého října. Domluvili jsme akci, že sebereme lidi a pojedeme do Divnogorje čistit okolí řeky. 8mého taky měli přijet noví dobrovolníci – kluk z Holandska a holka ze Španělska.
Se Španělkou byly trošku problémy. Děvčica jede do Ruska už tři měsíce. Měla přijet na začátku srpna. Na začátku srpna přišla na letiště v Barceloně pouze se zvacím dopisem v domnění, že jí to na vstup do Ruska stačí, takže jí samozřejmě nepustili a propadla jí letenka. Teď už konečně byla na cestě i s vízem, ale po cestě se stihla ztratit v Moskvě. Takže my jsme opravdu všichni velmi netrpělivě očekávali, jestli přijede a co bude zač.
Přijela holka se jménem Anna, která vůbec nevypadá na Španělku. První dny byla značně vyplašená, ale shodli jsme se, že bude v pohodě. Zato kluk z Holandska je takový zvláštní. Jmenuje se Roy a je mu 28. I když většinu času se chová jakoby mu bylo 12. Přesto, že všichni víme, že ovládá 7 jazyků (je fakt chytrý), většinou nemluví, jen vydává zvuky v neurčitém jazyku, občas hopsá a skáče po kanceláři jako opice... a přesto, že je vzhledově velmi sympatický, někdy z něho mám strach.
Nedivila bych se, kdyby v nově příchozích víkend v Divnogorje zanechal pořádný kulturní šok. Jednak tam toho bordelu po turistech bylo fakt hodně a jednak jsme strávili první noc v mužském klášteře. No zatím, pokud jsem se zde setkala s představiteli církve, byli vždycky milí, hodní a tolerantní, ale to co jsme zažili tady, se nám vůbec nelíbilo. Kluci říkali, že je to tam jako na vojně a my holky jsme měly strach z paní, která měla na starosti ženskou ubytovnu – byla zlá! Samozřejmě jsme musely mít na hlavě šátek a oblečenou dlouhou sukni – to chápu. Na dotaz jestli půjdeme na mši, jsme se některé omluvily, že nepůjdeme, načež se paní strašně rozzlobila a začala nám PŘIKAZOVAT! že se máme obléct a jít na mši, takže jsme radši na tu dobu opustili území kláštera.
Druhá noc byla lepší. Spali jsme ve vesnici v domku, večer jsme udělali oheň a popili trochu domácí pálenky se sousedy, kteří se ze zvědavosti přišli podívat, kdo přijel.
V týdnu jsem pak uspořádala u mě večírek pro nové dobrovolníky, aby se taky trochu seznámili. Vařili jsme česká a španělská národní jídla a i když jsem rozhodně nezvala všechny co z nám, do mého jednopokojového bytu se nacpalo 24 lidí :-)
Další víkend jsem jela v sobotu s mojí známou (novinářkou) na exkurzi do Semilukského rajonu. Moje známá dělá tyhle exkruze pro turisty a zahraniční studenty. V tomto případě s námi jela skupina čínských studentů, kteří se projevili jako správní šikmoocí turisti, fotili fakt všechno a fakt zuřivě, že nebohá kráva, kterou většina z nich nejspíš viděla poprvé v životě, málem chcípla na šok.
V neděli mě pak tahle známá vzala ještě i s její kamarádkou z Moskvy na návštěvu k její babičce do vesnice Babakovo asi 20 km za Voroněží. Babička bylo hrozně milá, darovala mi ponožky z pravé ovčí vlny (jsou pravé, protože ještě pěkně smrdí :-D) a nakrmila nás domácíma pirožkama (recept jsem si samozřejmě zapsala), borščem a blinama.
A od pondělka je ze mě paní učitelka :-) Jelikož jsem zjistila, že nějak nemám žádnou pořádnou činnost a taky že tyhle večírky se někdy umí prodražit, tak jsem si tu našla práci. Dvakrát týdně učím češtinu v jazykové škole Anglický dům a v sobotu dávám ještě individuální hodiny. Ale rozhodně si chci najít ještě nějakou činnost, protože se začínám v kanceláři nudit a jako dobrovolník v podstatě nic nedělám. Teď nám sice slíbili, že na konci měsíce můžeme jít pomáhat na jazzový festival (lístky gratis jsou samozřejmostí :-D) ale jak tak znám Rusy, ještě se to desetkrát změní....