Do Ruska...

Už zase se mi podařilo prospat celý let a probudit se v momentě, kdy letadlo žuchlo na přistávací dráhu v Moskvě a cestující začali tleskat jako pominutí. Za takové přistání by pilot zasloužil pohlavek a ne potlesk.

Obyčejně začínám slovy jako „takže“ nebo „tentokrát“, takže tentokrát se pokusím začít jinak.

Athman říkal, že prý ruská kontrarozvědka musela mít v posledních dnech plné ruce práce, protože ruské telekomunikační sítě byly zahlcené informací, že jedu zase do Voroněže. Hned první den to věděli opravdu všichni, včetně těch, u kterých bych uvítala aby to nevěděli.

Běžný popis cesty si tentokrát odpustím, až na drobnou poznámku, že jsem ve Vídni dostala flastra za blbý lístek, protože v ČD pracují jen debilové a klidně vám prodají lístek a řeknou vám, že s ním dojedete až na letiště, i když to vůbec není pravda. A taky musím zmínit, že ten nový terminál na letišti ve Vídni je faaaakt luxusní – kožené sedačky a lehátka, stolečky na notebooky se zásuvkama... no prostě stylový luxus – odteď létám zásadně jen z Vídně. Přestup v Moskvě v pohodě, cesta vlakem v pohodě, ve Voroněži taky v pohodě – co víc dodat? Zatím se to všechno daří a jen čekám, kdy se co po....