Bydlíme nedaleko od centra v hotelu
třetí kategorie jménem Start, který ladí s mými cigaretami a všichni se
nad tím výborně baví. Náš vstup do hotelu byl vskutku velkolepý. Asi tak tři
minuty po tom co jsem se doplazila do hotelu, zpocená jako prase, protože
v Charkově bylo plus 32 ve stínu, se mi podařilo zlomit sprchu. Naštěstí
se to obešlo bez skandálu a nepříjemností a sprchu do půl dne zase spravili.
Pak přijela Izabela a to už bylo horší. Rozbila zámek, takže náš pokoj nešel
zamknout. A protože pořád běháme někde po městě a po okolí, museli jsme si věci
tak různě půl dne zamykat u ostatních. K večeru se manažerka hotelu
rozhodla, že nás do rána přestěhuje do jiného pokoje na jiné patro a ráno, že
zámek opraví a přestěhují nás zpátky. Ráno jsme s Izabelou spočítaly, že
máme věci roznesené různě po 4 pokojích a začínáme ztrácet přehled.
A aby toho nebylo málo, začaly se
po hotelu stěhovat konferenční stolky. Začalo to tím, že jsme s Izabelou
potřebovaly jeden navíc u nás v pokoji, tak jsme si ho vypůjčily ve
společenské místnosti, kam ho zase někdo přinesl jiný z nižšího patra atd.
atd. Obávám se, že v tomhle hotelu
už nás nikdy neubytují.
Najíst jsme se chodili do podniku
přes ulici jménem Šantán. Všichni se podivovali nad tím, jaké že je to exotické
jméno (asi prý něco z čínštiny), takže jsem jim vysvětlila co to šantán
znamená v češtině. Nakonec jsme se shodli, že název sedí. Paní majitelka
byla jako aprílové počasí, jednou se na nás hezky usmívala a vítala nás a
podruhé nám nadávala a vyhrožovala, že už nás tam nikdy nepustí. Jídlo bylo
pěkně hnusné a porce byly malé, takže chudáci holky fotbalistky chodily pořád
hladové a musely se dojídat. Vyúčtování s paní majitelkou se neobešlo bez
problémů, paní majitelka předložila dvojnásobný účet než bylo domluveno a její
pomocníček povídal, že jestli nezaplatíme, tak si můžeme shánět kříže na hrob.
Vyřešili jsme to typicky česky – nahráním celého rozhovoru na diktafon a pak
policajtama. Všechno dobře dopadlo a nikomu se nic nestalo.
Co já tu vlastně dělám?
Moje bývalá spolubydlící (který
byla hlavním organizátorem) mě poprosila udělat třídenní foto-workshop pro
fotbalistky. K ruce mi dala ještě její kamarádku výtvarnici Jette. A mimo
to jsem byla zodpovědná za fotografování a sběr fotografií z celého šampionátu.
Od pondělka do pátku jsem musela
protřídit víc než 3500 fotografií, zpracovávat fotky pro 5 novinářů a po
šampionátu budu zpracovávat ještě okolo 1500 svých... A pak už nechci obrázky
ani vidět... aspoň na čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat