Na návštěvě v muzeu sovětských hraček (15.1.2012)

http://o.rajce.idnes.cz/Muzeum_sovetskych_hracek_Voronez/

Jak se vaří chemická bomba... (19.01.2012)

Jak to tak bývá, člověk si uvědomí spoustu věcí o své kultuře až když je v jiné. A to platí i o kuchyni.

Už dřív jsem psala, že na to abych se naučila vařit knedlíky, jsem musela jet do Ruska. A teď přišli na řadu utopenci. Ne že by zrovna utopenci byli nějaká zásadní a na vaření těžká věc, ale...
Už jednou jsem je tady zkoušela a nebyli nic extra – podle mého názoru za to mohl slabý nálev. Ze začátku mě děsilo množství čili, octa a pepře v jednom receptu na internetu (přikládám níže) ale nakonec se ukázalo, že by to asi chtělo víc.
A vzhledem k tomu, že ty utopence budu potřebovat už za 5 dní, tak jsem se rozhodla nešetřit. Už když jsem začala vařit nálev a okolo mě byla hromada nakrájené cibule a já jsem skrze slzy v očích nic neviděla a navíc se z výparů nálevu začala dusit – rezignovala jsem a otevřela okno (i když je venku – 13°C) a vzala si přes pusu šátek.
Nejhorší moment byl, když jsem nálev nalévala do sklenic – to jsem se i přes šátek rozkašlala. A když jsem s úlevou zaklapnula víčko poslední sklenice, přišla moje spolubydlící ze sousedního pokoje se zarudlýma očima a s otázkou, co že to dělám...

Recept na chemickou bombu

500ml černého piva (podařilo se mi sehnat originál české importní pivo – Klášter), 14 špekáčků, 100ml vody, 50ml octa, 15 kuliček pepře, 10 kuliček nového koření, 7 lístků bobkového listu, 1 lžička čili, 1 lžička soli, 5 lžic horčice (bohužel hořčice jako u nás se tu sehnat nedá a ta ruská se sama o sobě podobá chemické zbrani), 5 cibulí, 2 papriky (ty jsem nahradila několika kousky pálivých zelených papriček)

Špekáčky nařízneme, vymažeme hořčicí a dovnitř vložíme cibuli. Smícháme pivo, vodu, ocet a koření a 5min povaříme a pak dosolíme. Špekáčky a zbytky zeleniny nacpeme do sklenic, zalijeme nálevem, zavřeme (jestli jsme se už v půlce procesu neotrávili výpary) a necháme 5 dní odležet.

Jestli se mi pak neotrávili strávníci vám pak dám vědět. Případně začnu psát historky z ruského vězení :-)

Bez mozku... (17.01.2012)

Přišel k nám do práce na návštěvu nějaký kluk Kolja z Moskvy. Přinesl kytici a dort.

Kolja je .... vlastně těžko říct, co je nebo kdo je. Viděla jsem ho poprvé v životě. Jenom Ira mi říkala, že setkání s ním bývají „neobyčejná“.
Seděla jsem za stolem, spokojeně civěla do notebooku a snažila se „pracovat“, když v tom se Kolja zeptal jak se mám. Říkám, že blbě a že mě nebaví věčně civět do notebooku a ani nevím proč, říkám, že bych ho mohla třeba pomalovat, aby byla aspoň nějaká změna. Načež se Koljovi v očích zablýskli dva malí čertíci a říká, že má „náhodou“ sebou tři spreje, že si chtěl něco pomalovat doma a jestli prý chci tak mi notebook přestříká. Měl takový hezký tyrkysově modrý sprej...
Zalepili jsme notebook na příslušných místech malířskou páskou a šli s ním na ulici. Přece ho nebudeme stříkat v kanceláři, to by pak smrdělo. Kolja položil můj notebook na noviny na stupínek před vchodem do našeho byznys centra a z mého šedého notebooku se rychle stal veselý tyrkysový se žlutými proužky. Jediný problém byl, že když na kamenný stupínek dopadly první kapky tyrkysové barvy, z budovy vyběhla ochranka s hrůzou v očích a otázkou co to tam jako děláme. Evidentně byli V ŠOKU. Chvíli po nich vyběhl i nějaký vyděšený chlap v kvádru, ze kterého se později vyklubal jeden z majitelů budovy.
Pointa té chvíle byla v tom, že ten kamenný stupínek byl nový. 3 dny nový. A z mramoru, který stál cca 3miliony rublů. No a milé majitele by nejspíš ani ve snu nenapadlo, že přijde někdo uprostřed bílého dne a jen tak tam začne přemalovávat notebook. Navíc Kolja se na výtky majitele tvářil jako že nechápe, co dělá špatně.
Radši jsme se pak i s notebookem vytratili zpátky do kanceláře, kde už zvonil telefon a na druhém konci byla moje šéfová, taktéž v šoku, a ptala se co se tam u nás stalo. Tak jsem jí vysvětlila, že mi Kolja přemaloval notebook no a trochu barvy zůstalo tam na tom stupínku... Načež šéfová řekla, že majitel budovy řekl, že jestli se to neumyje tak zaplatíme 10tis. flastra a jestli se to umyje tak 1000 rublů za vandalství. A ještě se zeptala, jestli jsme prý normální. Tuhle otázku nemám ráda, protože mám pokaždé pocit, že na ni znám správnou odpověď...

Později, když jsme umyli barvu a Kolja nechal u nás v kanceláři 1000 rublů a odešel,  se Ira přiznala, že Kolja je expert na průsery...

fotky z Nového roku

http://o.rajce.idnes.cz/Novy_rok_v_Rusku_2011_2012

fotky z Leninova náměstí 31.12.

fotky z Bulharska

http://o.rajce.idnes.cz/Bulgaria_2011

Fotky z říjnové cesty na školení do Bulharska.

Druhé Vánoce... (1.1. 2012)

aneb všem Šťastný Nový rok.

Vánoce jsem letos, tak jako každý rok trávila v ČR. I letos byly hezké jako vždycky. Asi by mě nikdy předtím nenapadlo, že budu mít letos Vánoce vlastně dvakrát a taky Nový rok. Ale to s tím Novým rokem zase není nic tak neobvyklého. Prostě jsme otevřeli jednu várku šampaňského o půlnoci a ve tři ráno jsme otevřeli druhou a slavili Nový rok společně s ČR :-)

Ale s těma Vánocema...

Jak se všeobecně ví, v Rusku mají staříka jménem Děda Mráz, který nosí dětem dárky. Tedy technicky vzato, on je nosí, ale rozdává je jeho vnučka Sněhurka, která chodí s ním. Je to gentleman, chudák holka by se s nima asi dost nadřela. Děda Mráz tu úspěšně odolává Santovi (řekla bych, že to byli nejspíš dvojčata a shodou náhod si otevřeli stejný byznys). I Dědu Mráze děti prosí před Novým rokem o dárky. Jen mí kamarádi letos chodili 31. prosince na náměstí okolo hlavního novoročního stromu a HODNĚ nahlas prosili Dědu Mráze o Nový rok bez Putina. Pak se museli trochu proběhnout – to když se objevila milice a nepovolenou akci rozehnala.

Po mém návratu do Voroněže jsem chtěla na maximum využít mé pracovní nálady, ale nebylo mi to umožněno. Už 29. jsme měli „firemní“ pijatyku v kanceláři a pak už se do práce nešlo (ale já jsem stejně šla aspoň na chvíli :-) ) A při té příležitosti mi mí kamarádi oznámili, že se rozhodli, že Novoroční večírek bude u mě. Hezké, že? Hlavně mi bylo naznačeno, že novoroční jolka (stromeček) je NUTNOST!! Ještě štěstí, že u nás na trhu myslely bábušky i na ty, kteří by rádi malé stromečky a v bytě jsem našla staré sovětské ozdoby. Říkala jsem si, že když jolku, tak pořádnou. Máme na ní kromě sušených pomerančů a spousty zlatého a stříbrného svinstva růžové opice a lvíčky a na vrchu rudou sovětskou hvězdu. Kamarádi byli na výsost spokojení.

K večeři jsme měli podle ruských tradic několik druhů salátů, ovoce a kenijské placky, které upekl můj kamarád Athman (tedy to se s ruskými tradicemi moc neshodovalo). K pití jsme měli spoustu vína, několik láhví koňaku (z nichž jedna měla 30 let a byla prostě úžasná), láhev české zelené a spoustu šampaňského. Pyrotechniku jsme neměli, ale zato jsme měli trubku plnou barevných konfet s plynovou rozbuškou (nebo jak se to jmenuje) čímž se nám spolehlivě podařilo spustit poplašné zařízení všech okolo domu stojících aut. Hlavní překvapení večera ovšem bylo, že nikdo, ale vůbec nikdo nepřinesl vůbec žádnou vodku!!

Ze začátku nás bylo jen pár, protože moje kolegyně prostě nepřišla a mojí šéfové nejspíš ruplo v bedně a někam zmizela a za boha už dva dny nechce říct, kde je. Před půlnocí se objevil Athman se skupinou dalších Afričanů, kteří si s námi připili na Nový rok a zase zmizeli. Po půlnoci se ještě objevilo pár lidí, takže nás bylo nakonec spousta (jako obvykle).

Večírek se vyvedl se vším všudy. Dokonce byla i rvačka, kterou jsem musela ale ukončit, poněvadž jak se tak Váňa se Sergejem prali, málem se jim podařilo rozsednout můj dárek pro Irininu maminku. Přivezla jsem jí skleněnou vánoční baňku a kdyby ji kluci rozbili asi bych je přetrhla, protože přežila cestu vlakem, vlakem, letadlem, vlakem, vlakem a taxíkem bez úhony a kdyby se jí něco stalo tady, tak by mě kleplo. Teda podařilo se jim rozsednout krabici, ale naštěstí se z baňky odlomil jen kousíček, ale i tak jsem byla naštvaná minimálně 10 minut.

A jak se říká: jak na Nový rok, tak po celý rok, tak budu doufat, že se to vztahuje i na večer přednovoroční, protože ten byl u mě plný znamení – když jsem uklízela, rozflákala jsem skleničku (střepy přinášejí štěstí, že?) a když jsem šla pak vynést odpadky, tak se mi podařilo šlápnout do hádejte čeho... ano, přesně tak! A to jsem někde slyšela, že to znamená peníze. A já tomu věřím! (teda aspoň odteďka) Váňa mě pak strašil,  že by to taky mohlo znamenat, že celý příští rok bude na h..... Doufám, že ne....