čtvrtek 31. května 2012

Trochu ze zákulisí


Bydlíme nedaleko od centra v hotelu třetí kategorie jménem Start, který ladí s mými cigaretami a všichni se nad tím výborně baví. Náš vstup do hotelu byl vskutku velkolepý. Asi tak tři minuty po tom co jsem se doplazila do hotelu, zpocená jako prase, protože v Charkově bylo plus 32 ve stínu, se mi podařilo zlomit sprchu. Naštěstí se to obešlo bez skandálu a nepříjemností a sprchu do půl dne zase spravili. Pak přijela Izabela a to už bylo horší. Rozbila zámek, takže náš pokoj nešel zamknout. A protože pořád běháme někde po městě a po okolí, museli jsme si věci tak různě půl dne zamykat u ostatních. K večeru se manažerka hotelu rozhodla, že nás do rána přestěhuje do jiného pokoje na jiné patro a ráno, že zámek opraví a přestěhují nás zpátky. Ráno jsme s Izabelou spočítaly, že máme věci roznesené různě po 4 pokojích a začínáme ztrácet přehled.
A aby toho nebylo málo, začaly se po hotelu stěhovat konferenční stolky. Začalo to tím, že jsme s Izabelou potřebovaly jeden navíc u nás v pokoji, tak jsme si ho vypůjčily ve společenské místnosti, kam ho zase někdo přinesl jiný z nižšího patra atd. atd.  Obávám se, že v tomhle hotelu už nás nikdy neubytují.

Najíst jsme se chodili do podniku přes ulici jménem Šantán. Všichni se podivovali nad tím, jaké že je to exotické jméno (asi prý něco z čínštiny), takže jsem jim vysvětlila co to šantán znamená v češtině. Nakonec jsme se shodli, že název sedí. Paní majitelka byla jako aprílové počasí, jednou se na nás hezky usmívala a vítala nás a podruhé nám nadávala a vyhrožovala, že už nás tam nikdy nepustí. Jídlo bylo pěkně hnusné a porce byly malé, takže chudáci holky fotbalistky chodily pořád hladové a musely se dojídat. Vyúčtování s paní majitelkou se neobešlo bez problémů, paní majitelka předložila dvojnásobný účet než bylo domluveno a její pomocníček povídal, že jestli nezaplatíme, tak si můžeme shánět kříže na hrob. Vyřešili jsme to typicky česky – nahráním celého rozhovoru na diktafon a pak policajtama. Všechno dobře dopadlo a nikomu se nic nestalo.

Co já tu vlastně dělám?
Moje bývalá spolubydlící (který byla hlavním organizátorem) mě poprosila udělat třídenní foto-workshop pro fotbalistky. K ruce mi dala ještě její kamarádku výtvarnici Jette. A mimo to jsem byla zodpovědná za fotografování a sběr fotografií z celého šampionátu.
Od pondělka do pátku jsem musela protřídit víc než 3500 fotografií, zpracovávat fotky pro 5 novinářů a po šampionátu budu zpracovávat ještě okolo 1500 svých... A pak už nechci obrázky ani vidět... aspoň na čas.

Žádné komentáře:

Okomentovat